v nás obou ošklivost, rozejdeme se. Leč o čtyři měsíce později sejdeme se opět na zkoušce. To je záležitost povolání. Z lásky není na tom ničeho — ničeho z oné lásky, pro niž jinoši probdíme noci při práci a pro kterouž toužíme po slávě. Neboť chtěl bych vědět, k čemu slouží sláva, nepřináší-li lásky… Ach, sláva je stejně přeludem jako láska. Sláva uhýbá se stále více, čím prudčeji se po ní rozeženeme. Když byl jsem zcela neznám, měla tělo; byla králem, jenž mává zlatým věncem. Od té doby však, kdy vykoupil jsem si ji cáry a přesně vím, jak se vytváří — jaké pocity může ve mne ještě vzbuzovati? Sláva je daleko ode mne roztroušený, lesklý klam o mé osobě. Platí někomu, jímž nejsem. O mne nesmí zvěděti pravdy nikdo.
Musí se říci: Tento Malvolto zachází se ženami a životem odhodlaně — je poněkud rozhlášený. Je ocelovým bojovníkem o přítomnost, a to jest též duší jeho umění. Velikost a síla rassy došly vzkříšení v básníku. Je vidět, že mohou se probuditi i v úzké hrudi. Renaissance vrátila se připravena k útoku… To musí se říci a nesmí býti ni potuchy o černých mých straších, o pokoření, jež připravuje mi každá žena, každé velké umělecké dílo, každý zdravý muž; nesmí nikdo tušiti, že za některou z mých stránek, v nichž život šumí hojnou krví, platím půldny duševních běd a hygienických cvičení. Nechci, by toho kdo tušil. Stojíť dojista za
