kdvž shromáždili se kolem něho všickni velmožové, dal zavolati lékaře, jejž podržel u sebe až do noci i kázal mu dáti tisíc dukátů.
Mezi služebníky královskými byl jeden závistivý a lakomý vezír, jenž vida, jak si král váží lékaře, dostal strach, že by král jeho místo mohl dáti tomu lékaři. Záviděl mu tedy a choval proti němu zrádné úmysly; předstoupil před krále a pravil: »O vznešený panovníku, tvým dobrodiním stal jsem se velikým a proto chci ti dáti dobrou radu.«
Král na to řekl: »Mluv, jakou radu mi chceš dáti?«
Vezír pravil: »Pozoroval jsem, že král nekráčí po cestě pravé, neboť prokazuje dobrodiní nepříteli, jenž pracuje ku zkáze jeho i zneužívá jeho dobroty. Ano, přilnuls tak k němu, že se o tebe opravdu bojím.«
»Koho to míníš?« pravil král.
»Lékaře Dubana,« odvece vezír.
»Ten že jest mým nepřítelem?« tázal se král. »Vážím si ho velice, neboť uzdravil mne, když všickni lékaři byli zoufali nade mnou. Neníť mu rovna daleko široko, a ty opovážíš se cos takového říci o něm; tuším, že mluví z tebe závist.«
»O králi, « pravil vezír, »což pak mi zlého učinil lékař, bych jej chtěl zničit? Dávám ti radu tu jen z lásky a obavy o tebe. Věz tedy, že lékař jest vyzvědač, jenž přibyl sem z cizí země ku zkáze tvé. Což neuzdravil tě něčím, což ti dal do ruky?«
»Toť pravda,« řekl král zlostně.
»Nuže,« pravil vezír, »mohl by ti také dáti do ruky něco, že bys od toho zemřel.«
Král na to pravil opět se zlostí: »Máš pravdu, vezíre, přišel, by mne zničil; neboť kdo mohl uzdraviti mne něčím, co mi dal do ruky, může mne tímže způsobem také zabíti. Ale poraď mi, cože mám učiniti.«
»Pošli proň,« pravil vezír, »a pak mu dej sraziti hlavu.«
>To bude nejlepší,« řekl král, i poslal pro lékaře, jenž ihned se dostavil.
»Víš-li, proč jsem tě dal zavolati?« tázal se ho král.
»Nevím, králi mocný,« odvece lékař.
»Nuže, proto, abys byl utracen,« řekl král.
Udiven na to pravil lékař: »Proč to? Cože jsem zavinil?«
»Slyšel jsem,« odpověděl král, »žes vyzvědač i přišel sem, bys mne zničil, a proto chci tomu předejiti.« I velel hned katovi: »Sraž tomuto hlavu.«
Když to lékař uslyšel, pochopil hnedle, že mu kdosi závidí přízeň krále, jenž má velmi málo rozumu a prozíravosti; i pravil:
»Učinil jsem něco dobrého, začež dostávám zlou odměnu!«
Král pak velel opět katovi: »Sraž mu hlavu.«
Lékař pak pravil: »Nechej mne žíti a bůh zachová i tebe, zničíš-li mne, zabije bůh i tebe!«
