Stránka:Pavel J. Šulc - Tisíc a jedna noc - Díl 1 - 1891.djvu/15

»Neseděl jsi tuto a nejedl datle a neházel pecky v pravo i v levo?« 

»To jest pravda,« odvece kupec, »učinil jsem tak.«

»Nuže,« pravil duch, »tím zabils mého syna; neboť když jsi jedl a zahazoval pecky, šel okolo můj syn, pecka jedna ho zastihla i zabila. Zdaliž nepraví zákon: kdo zabíjí, budiž zabit.«

Kupec na to odpověděl: »Jsem v moci boha, k němuž se obracím, neboť jenom u něho lze ochrany nalezti. Jestliže jsem zabil dítě tvoje, učinil jsem to nerad, i měl bys mi odpustiti.«

Duch na to pravil: »Ne tak, budeš zabit.«

Potom ho chopil, povalil na zem i napřáhl meč, aby jej usmrtil.

Kupec pak bědoval i naříkal a pravil: »Nedopřeješ mi, mocný duchu, tolik času, bych se rozloučil se ženou a dítkami, rozdělil mezi ně dědictví a prohlásil poslední vůli svou? Až to se stane, vrátím se k tobě, i můžeš mne pak zabiti.«

Duch na to řekl: »Obávám se, pustím-li tě, že se nevrátíš.«

Kupec pak přísahal, že zajisté se vrátí.

»Jakou lhůtu žádáš?« řekl duch.

»Rok, než uvedu své záležitosti do pořádku; po roce vrátím se jistě.«

Duch tázal se opět: »Ruči bůh za tvůj návrat?«

»Bůh ručí za můj slib,« odvětil kupec.

Když byl učinil tuto přísahu a duch jej propustil, vsedl na své zvíře a jel zarmoucen domů. Když pak uzřel ženu a dítky, počal plakati i byl smuten velmi. Divili se tomu všickni; žena jeho pak se tázala, proč se tak rmoutí.

»Jak bych se nermoutil,« odpověděl jí, »když po roce mám zahynouti.«