„Což jste tak bohat?“ táže se notář.
„To ne, ale ať se vidí, že mám dobrou vůli.“
Pan Krauskopf jel lokálkou domů, do Malé Kdyně. Naproti němu seděl jeden vážný pán a četl noviny.
„Co má tenhle pán co dělat v Malé Kdyni?“ uvažoval pan Krauskopf. „Proč jede právě do Malé Kdyně a proč ne jinam?“
„Že by to byl cestující od Epsteina a jel k Načeradcovi? — Kdepak! Přece Načeradec udělal už nákupy pro jarní sezonu.“
„Že by to byl doktor Lagus a jel k vůli žaludku paní Deutschmannové? — Ale vždyť paní Deutschmannové už nic není.“
„Počkat! — Paní Reichová byla v Plzni a tam si udělala známost a nějakým zubním technikem. Že by to byl ten? — Ne! Přece nepojede on za ní. U nás se všecko vidí…“
„Už to mám! — Že jsem na to nepřipadl dříve. U Votických dědili. A tenhle ten jede k poslední vůli. Je to nějaký doktor Štědrý z Vinohrad.“
Naklonil se k neznámému pánovi, smekl obřadně klobouk a pravil: „Máúcta, poklona, pane doktore Štědrý!“
„Jak mne znáte?“ podivil se pán.
