Starý Nathan vypravoval svému příteli Baruchovi o místním rabínovi samé neobyčejné věci.
„Ať mi to věříš nebo ne,“ pravil: „náš rabín zavře se ve svém pokoji, nejí a nepije, a celý týden rozmlouvá a Bohem.“
„Kdo ti to řekl, Nathane?“
„Sám rabín mi to vypravoval.“
„Možná, že ten rabín lže?“
„Lže? Copak by se Pán Bůh bavil s lhářem?“
„Já vám říkám, pane Mendl, jsou to teď časy. Každý týden dosazuju do obchodu tisíc korun.“
„Tak proč obchod nezavřete, pane Geduldiger?“
„Neamysl! Z čeho bych byl živ?“
Paní Schidlofová je na smrtelně posteli.
„Siegfried,“ praví k svému muži, „ja brzy zemřu. A ty, sotva budu pochovaná, zapomeneš, že jsem ti byla hodnou a věrnou manželkou a budeš běhat za jinými…“
„Rosa,“ odpověděl pan Schidlof chlácholivě, „nejprve umři a pak budeme mluvit dál!“
Před nádherným mausoleem Rotschildů na frankfurtském hřbitově stojí dva páni mojžíšského vyznání. Uplyne dlouhá chvíle tichého ob-
