Věhlasný přítel věd z doby císařovny Kateřiny II., hrabě Aleksěj Ivanoviě Musin-Puškin, vrchní prokurátor sv. synodu, president akademie a senátor, proslul — vedle jiných svých současníků — i jakožto horlivý sběratel hmotných i literárních ruských památek. Vysoká úřední hodnost — prokurátorství sv. synodu — s níž spojen byl i vrchní dozor na kostelní a klášterní knihovny, byla mu v tomto směru značnou podporou. Kdežto však jiní sběratelé své poklady staré literatury zavírali, Musin-Puškin je také vydával tiskem. V literární historii ruské stal se zvlášť známý tím, že objevil slavnou památku dávného písemnictví ruského zvanou Slovo o plъku Igorevě, Igorja syna Svjaťъslavlja, vnuka Olъgova (Píseň o výpravě Igorově, Igora syna Svjatoslavova, vnuka Olegova), ve které skladatel líčí básnicky (třebaže řečí nevázanou) nešťastnou výpravu knížete Igora Svjatoslaviče proti Polovcům,[1]
- ↑ Polovci neb Kumani (někdy zvaní také Plavci) byli národ tureckého plemene, který v druhé polovině XI. století od východu se šířil po jihoruských stepích vyhnav z nich Pečeněgy. Sousedům svým Rusům, využitkovávajíce rozbrojů jejich knížat, stali se svými nájezdy hroznou metlou. Někdy jeden kníže volal je na pomoc proti druhému. Moc jejich zlomili Tataři.
