přechod přes hřbet Khara, rychlý noční pochod provincií Kansu, kde bychom museli minouti na západě čínské město Sučou, a překročivše vysoké štíty Nan-Šanu, vstoupiti do severního Tibetu v území Koko-Nor směrem k pramenům řeky Yan-Tse-Kiangu.
Dále už jsem si představoval zeměpisnou polohu nejasně, ačkoliv jsem si pamatoval a zjistil jsem i na naší mapě, že horské hřbety západně Yan-Tse oddělují basen této obrovské řeky čínské od soustavy řeky Brahmaputry v Birmě, kde jsme ovšem museli přijít na posádky a civilní úřady anglické, ač nenašli-li bychom jich již na území tibetském.
V Anglii mám známé, znají mě žurnalisté i někteří státníci a mohl jsem se tudíž nadíti pohostinství a rychlé pomoci na další cestě již do… Evropy.
Avšak ten plán jsem dělal na břehu Iro, kam sáhaly odnože hor tarbagataiských a kosogolských, Angličané byli však velmi daleko za hřbety Ala-Šanu, za tajemným Tibetem „velikého a třikrát svátého Dalaj-lamy“, za „hradbou světa“ Himalajemi.
Nemohu vystihnouti jiným slovem náš pochod od řeky Iro po hranice Tibetu.
Tisíc sedm set čtyřicet kilometru sněhovými pláněmi, horami a pouští Gobi jsme urazili za čtyřicet osm dní!
Šli jsme skrývajíce se před lidmi, dopřávajíce si jen zcela krátkých a naprosto nutných odpočinků v nejdivočejších krajinách, živíce se syrovým masem, abychom dýmem ohně nepřivábili k sobě domácího obyvatelstva, a při nočních odpočincích, při kterých jsme strhovali oděv s odřeného krvácejícího těla, jsme vedli úporný a bezvýsledný boj proti cizopasníkům, kteří nás ožírali. Byla to
