zatajuje před nimi nová nebezpečí, obtíže, jakož i značnou dávku šílenství, jaká vyznačovala můj projekt, odpověděli všichni jednohlasně, rychle a krátce:
„Veďte nás, půjdeme za vámi!…“
Jedna okolnost nám byla přízniva. Nemuseli jsme se obávat hladu, neboť podle zásady „vojna živí vojnu“ jsme nabyli hojných zásob čaje, tabáku, zápalek, koní, sedel, zbraní, oděvu, obuvi, které jsme odňali zabitým nepřátelům.
Prostudovav dobře mapu Střední Asie, kterou měl jeden z důstojníků, sestavil jsem tento plán naší výpravy: Od řeky Iro půjdeme na jihozápad, zůstavujíce po pravé straně město Uljasutaj a ve směru na tábořiště Caganluk projdeme državou chana Jassaktu a dosáhneme hřbetu Boro. Tu teprve se budeme moci zdržeti k delšímu zotavení jezdců i koní.
Další etapou byla by výprava západní částí vnitřního Mongolska, pouští Malou Gobi, čili Naron-Khuhu-Gobi,