a vydávají je sovětským pohraničním úřadům. Velmi důležitá byla zpráva, že v okolí Van-Kure a Urgy směrem ke Kiachtě, Mandžusku a čínskému městu Kalganu bojují s bolševiky a Číňany divise kozáckého generála, barona Ungern von Šternberga a plukovníka Kazagrandiho. Baron utrpěl porážku od čínského generála, který velel záloze v Urze, a čínské úřady vystupovaly krutě proti Rusům v městech, neboť podezřívaly všechny cizince z přátelství s baronem Ungernem.
Cesta k Tichému oceánu nám byla uzavřena. Mohli-li jsme já a můj starý spolucestující jako Poláci očekávat, že budou s námi čínští úředníci zacházet slušně, nemohli se toho nijak nadíti ruští důstojníci mé družiny. Neměl jsem však za možné zůstaviti je jejich osudu; proto jsem se rozhodl hledati jiné cesty, abych se dostal z těžké situace.
Uváživ pečlivě situaci, přišel jsem k přesvědčení, že nám zbývá pouze jediné východisko. Musíme se vyhnouti mongolským městům s čínskou správou a s posádkami, protnouti Mongolsko od severu k jihu, projíti západní částí pouště Gobi po území chána Jassaktu a plemen vnitromongolských a pokud možná rychle a nepozorovaně uraziti sto kilometrů čínskou provincií Kansu a dostati se do Tibetu. V této tajuplné zemi jsem doufal, že zastihnu anglické konsuly a s jejich pomocí že se dostanu do některého přístavu na Indickém oceáně. Uvědomoval jsem si zcela jasně obtíže neočekávané výpravy a netajil jsem se jimi ani před svými soudruhy, ale nebylo pro nás jiného výběru. Zbývalo nám buď učiniti tento poslední šílený pokus, nebo přijmouti jistou smrt z rukou sovětských katů, nebo zahynouti v čínském vězení.
Když jsem vyložil svým lidem zamýšlený plán, ne-
