zcela upřímně a žádal jsem, aby nám prokázal pohostinství, tolik potřebné k odpočinku lidí i koní.
Nojon nám slíbil svou ochranu a hned dal pro nás postaví ti čtyři jurty. „Slyšel jsem,“ řekl, „že je cizozemský nojon znamenitým lékařem.“
„Umím léčit některé choroby,“ odpověděl jsem, „a mám s sebou trochu léků. Avšak nejsem lékařem, nýbrž učencem v oboru jiných věd.“
Avšak nojon tomu nemohl nijak porozumět. Léčím a jsem tedy lékařem.
„Má žena,“ počal znovu, „je už od dvou měsíců nemocná na oči. Poradiž ta-lama něco proti tomuto soužení!“
Slíbil jsem, že učiním vše, co bude v mé moci, a požádal jsem kněžnu, aby mi ukázala choré oči. Zjistil jsem obyčejný zápal sliznice klapek, který dostala od všeobecné špíny a od kouře z ohniště v jurtě, čehož nejsou prosta ani samostatná knížata sojotská.
Odsedlav koně chopil jsem se práce Eskulapa. Vymyl jsem pečlivě hnisající oči mydlinovou vodou a bórovou kyselinou a pak jsem vstřikl do očí několik kapek zinkových a poradil jsem ležeti několik minut se zavřenýma očima a se studeným obkladem na víčkách. Slíbil jsem, že přijdu večer a budu opakovati léčení.
„Prosím ta-lamu, velmi prosím, aby mě vyléčil!“ obrátila se ke mně kněžna horoucně prosebným hlasem. „Neopouštějž nás ta-lama, dokud mne nevyléčí! Dáme skopců, mléka, mouky, kolik bude pro vás všechny potřeba, jen ať mě ta-lama vyléčí! Nyní často pláči… Měla jsem překrásné oči a můj muž, nojon, často opakoval, že planou jako hvězdy na nebi. Nyní zčervenaly. Nepřežiji toho!“
Při těch slovech dupla kněžna velmi roztomile nožkou a pak se na mne skrze slzy koketně usmála a otázala se:
„Vyléčí? Ano?“
