Krvácení z nosu se dá často zastavit tak prostě, ale „magické“ působení mých prstů mělo obrovský účinek na Sojoty.
„Ta-Lama, Ta-Lama! (veliký lékař),“ zvolal starý Sojot, kloně přede mnou hluboko hlavu.
V jurtě jsem vytřel jodem nos svého pacienta a pak teprve jsem se dal do pití čaje. Starý hospodář úporně mlčel, přemýšleje o něčem vážném. Konečně poodstoupil a dlouho se radil s ostatními Sojoty.
Když se vrátil, obrátil se ke mně s těmito slovy:
„Žena nojonova je chorá na oči. Myslím, že nojon bude rád, že přišel „Veliký lékař“. Snad mě nepotrestá. Vždyť bylo rozkázáno nepouštěti „zlých lidí“, ale dobré ano?“
Neprozrazuje své radosti nad takovýmto rozumováním, odpověděl jsem chladně:
„Učiň, jak chceš. Umím dobře léčit oči, avšak není-li dovoleno překročit Ojny, pojedu nazpět.“
„Ne, ne,“ zvolal zděšeně Sojot. „Sám vás doprovodím k nojonovi. Ta-Lama, Ta-Lama…“
Usedl k ohništi, kolem kterého se točila mladá Sojotka červených tváří, zapálil dlouhou dýmku, učinil dva tahy, otřel špičku rukávem a podal mi ji. Přijal jsem ji, utřel jsem ještě jednou špičku a tvářil jsem se, jako bych kouřil. Po řadě počastoval starý Sojot všechny mé soudruhy, začež obdržel od každého z nás cigarety, trochu dýmkového tabáku a zápalky. Přátelský poměr byl brzo navázán. Zakrátko se nahrnulo do jurty tolik Sojotů, mužů, žen i dětí, i psů, že nebylo možno se hnouti. Objevil se jakýsi nakrátko ostříhaný a oholený lama, oblečený do širokého, karmínově červeného pláště s růžencem ovinutým kolem pravé ruky. Šatem a vzezřením se odlišoval od zástupů špinavých Sojotů s vrkoči a v plstěných čepicích ozdobených veverčími ocasy. Lama byl k nám velmi zdvořilý, ale pošilhával chtivě po našich zlatých snubních prstén-