Stránka:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu/59

— 57 —

spousta černé vody nesoucí tenké, ostré, tříštící se tabule ledové, které se točily ve vírech.

Můj kůň nechtěl dlouho skočit se strmého a vysokého břehu do vody a stříhaje ušima hlasitě chroptěl a vzpíral se. Šlehl jsem ho vší silou nahajkou po šíji, načež se kůň vrhl s jakýmsi nářkem hned do řeky. Ponořil jsem se hlavou do studené ledové vody a sotva jsem se dovedl udržet v sedle. Za chvíli jsem byl již hezkých pár metrů od břehu. Můj kůň, maje nataženu šíji i hlavu, hlasitě frkal, vystřikuje vodu, jež mu vnikala do nozder, a chroptěl zděšením. Cítil jsem zřetelně horečné, rychlé pohyby jeho nohou, bijících o vodu a děs otřásající celým jeho tělem. Dopluli jsme doprostřed řeky. Tu se proud zrychlil. Voda nás unášela. Ze zlověstné temnoty doletovaly ke mně výkřiky mých lidí a temné, plné smutku a hrůzy ržání koní, zápasících s proudem. Plul jsem ponořen jsa po prsa v ledové vodě. Co chvíli mě udeřil kus ledu, chvílemi mi zalévala větší vlna tvář i hlavu. Nebylo kdy ohlížeti se, zapomněl jsem zcela na pocit zimy. Opanovala mě zvířecí touha po životě. Pochopil jsem, že nevydrží-li můj kůň zápasu s proudem a nevynese-li mne na břeh, zhynu. Obrátil jsem tudíž veškeru pozornost na koně, který už patrně ztrácel zbytky sil. Ještě chvíli a uslyšel jsem hlasité zařehtání mého koně, načež jsem zpozoroval, že se ponořil hlouběji ve vodě. Patrně měl už zalité nozdry, neboť počal častěji a hlasitěji frkati a chroptěti. Pluje dále zpozoroval jsem, jak veliký kus ledu toče se prudce udeřil do hlavy mého koně, který se vrhl náhle v bok a pojednou se obrátil a plul rychle s proudem. S velikou námahou se mi podařilo obrátiti ho k břehu, ale zakrátko jsem se přesvědčil, že je můj kůň úplně vysílen. Jeho hlava se několikráte ponořila pod vodu. Nezbývalo mi jiného, než plouti sám; svezl jsem se se sedla a přidržuje se ho pouze levou rukou, plul jsem druhou vedle koně, povzbuzuje ho hlasitými výkřiky. Nyní jsem viděl, že kůň plul s křečovitě