vlády v Rusku. Tataři, kteří přepadli bolševiky na močálu mezi Algiakem a Sejbi, měli znamenitého průvodce a tlumočníka, lamaického Kalmuka.
Noc před dosažením řeky Sejbi jsme ztrávili v lese při ohnisku a Tataři nám vypravovali skoro do úsvitu o bezprávích, vraždách a loupežích, jakých se dopouštěli bolševičtí komisaři v stepích, v nichž kdysi založil svou vládu a své zákony vůdce Mongolů — Džengischan, vládce Asie a poloviny Evropy. Ta vypravování dýchala hrůzou a nezkrotnou nenávistí.
Časné zrána jsme přijížděli k neveliké ruské osadě a přibližujíce se k ní jsme zpozorovali, ani vyhlížejí z lesa jezdci. Jeden z našich známých Tatarů se pustil k nim a pohovořiv s nimi chvíli vrátil se volaje:
„Vše jest v pořádku, jeďme rychleji.“
Jeli jsme širokou cestou, která vedla podél vysoké ohrady z tenkých modřínů, oddělující rozsáhlý kus louky a lesa, kde se procházelo sporé stádo jelenů; byly to t. zv. „izubři“ čili „morali“, které pěstují místní ruští kolonisté. Z jara upilovávají těmto krásným zvířatům parohy, vaří je zvláštním způsobem a suší. Upravené parohy nesoucí název „panty“ se prodávají Číňanům jako nejmocnější a nejcennější prostředek léčebný, uznaný lékařskou školou tibetskou. Cena „pantův“ dosahuje někdy ceny zlata.
V osadě nás přijali s velikým strachem a nepokojem.
„Chvála Bohu,“ volala žena hospodářova. „A my jsme mysleli…“
Avšak umlkla pohlédnuvši na muže.
