Kdysi po ránu, když jsem si vyšel za kořistí, přiblížil jsem se k břehu řeky a zpozoroval jsem veliké ryby s červenými, jakoby krví nalitými hřbety a ocasy. Ryby pluly, vysunujíce hřbety nad vodu a kochajíce se patrně teplem slunečním. Od té chvíle mne neopouštěla myšlenka, že by bylo možno nachytati těchto krásných ryb a rozmnožiti mou jednotvárnou výživu, ale neměl jsem nic k obvyklému rybolovu a byl jsem nucen utéci se k jinému způsobu.
Tou měrou, jak se řeka zbavovala ledu, přibývalo ryb v množství stále větším. Přesvědčil jsem se, že plují proti proudu, přecházejíce za příčinou kladení jiker z Jeniseje k pramenům menších přítoků té řeky. Rozhodl jsem se užíti barbarského způsobu lovu ryb, ačkoliv jsem věděl, že zákonodárství všech států trestá přísně tento systém. Domníval jsem se však, že zákonodárci a moralisté nebudou příliš přísnými vůči obyvateli díry pod kořeny vyvráceného stromu v sibiřské tajze, vůči člověku osamělému, který se odvážil překročiti jejich racionální ustanovení, a ostatně tenkráte byla pro mne ryba s červeným hřbetem důležitější než právníci v togách, baretech nebo fracích.
A tak jsem počal jednati. Nejprve jsem nasekal značné množství tenkých bříz a osik a jal jsem se budovati plot přes řeku, vrážeje zahrocené tyče do dna nebo upevňuje je mezi kamení koryta a proplétaje je tenkými haluzemi. Po dvou dnech usilovné práce v ledové vodě byl můj plot hotov. Viděl jsem, jak se před touto neočekávanou překážkou hromadily veliké ryby, jichž stále přibývalo. Projevovaly živé známky obavy, dotýkaly se hlavami plotu, pluly nazpět a zase se vracely. Konečně se pokoušely přemrštiti se přes překážku. Při tom jsem viděl často obrovské stříbrné ryby s červenými hřbety a ocasy zdéli metru