tetřevy. Zastřeliv jednoho nebo dva ptáky, vracel jsem se domů a chystal jsem si oběd, který nevynikal přílišným výběrem jídel. Bývala tedy nezbytně polévka ze zabitého ptáka se suchary a pak nesčíslné množství velikých pohárů čaje — nápoje nezbytného pro život v lese.
Jednou při výpravě na tetřívky jsem zaslechl v křoví praskání a prohlédnuv pozorně místo, zpozoroval jsem konce jeleních parohů. Plížil jsem se k jelenu, ale ačkoliv sníh téměř nechrupal pod mými koleny, zvíře uslyšelo nebo zvětřilo nebezpečí. S praskotem se vyřítil jelen z houští, i spatřil jsem ho teprve tehdy, když proběhnuv asi tři sta kroků se zastavil na srázném svahu hory. Byl to obrovský exemplář temnošedé srsti se hřbetem téměř černým. Na krásné hlavě nesl hrdě mohutné parohy. Přede mnou byl keř se silnými větvemi; opřev pušku o jednu ze silných haluzí, namířil jsem pečlivě a vystřelil jsem. Zvíře učinilo obrovský skok, proběhlo několik kroků a padlo. Hlubokým sněhem a křovinami jsem běžel k němu, avšak jelen postřehnuv mě se zdvihl a skoky, chvílemi též namáhavým krokem se jal vylézati na horu. Druhá koule ho zadržela navždy. Získal jsem tak veliké množství masa a výborný koberec do své jámy. Parohy jsem upevnil mezi kořeny, tvořící stěny mého útulku, a odtud mi sloužily jako pohodlný věšák na pušku a na šaty.
Nemohu zapomenout jistého velmi úchvatného, ačkoliv divokého obrazu, který jsem viděl několik kilometrů od svého „domu“. Byl tam neveliký močál porostlý jeřabinou. Tam se obyčejně slétávala hejna tetřevů, tetřívků i jeřábků. Jednou jsem se kradl k tomu močálku, skrývaje se za nevysokým houštím mladých cedrů. Spatřil jsem veliké hejno tetřívků rozhrabujících čile sníh a požírajících bobule. Několik minut jsem pozoroval tu scénu, neprozrazuje nijakým pohybem ani trhnutím své přítomnosti. Než jeden tetřívek, starý, černý kohout, náhle prudce vyskočil a vznesl se bije hlasitě křídly. Polekané hejno hned odletělo.