Plukovník nás pozval do své jurty, častoval nás čajem, ale oznámil nám hned při vstupu, že odkládá veškery vážné rozmluvy na zítřek. Chování jeho k nám, třebaže se tvářil laskavě, bylo chladné a zdrželivé.
Za svého vypravování o dobytí Urgy a o boji barona Ungerna s Číňany důrazně podotkl, že má rozkaz zastřeliti každého, kdo by se osmělil překážeti mu v jeho vyhlazovacím boji proti Číňanům a v pomstě nad těmito utiskovateli Mongolska. Proto prý též zamýšlí zastřeliti knížete Čultun-Bejle a oba dva starosty, kteří s ním přišli. Poslouchajíce jeho řeč usmívali se důstojníci sotva znatelně a dívali se posměšně na mne. Zpozorovav to důstojník, který byl se mnou, štípl mě do stehna.
Dívaje se na obličeje důstojníků té tlupy, poznal jsem hned několik známých mi individuí, kteří utekli z družiny Kazagrandiho a byli jím za své nepřítomnosti odsouzeni na smrt pro zběhnutí a zradu. Byli to lidé krajně zdemoralisovaní, schopni jen hádek a loupeží, nikoliv šsak pravidelného boje a udatnosti.
