ke všem čínským úřadům, který mi později velmi prospěl, že jsem dosáhl povolení překročiti čínskou hranici.
Pojednou, jako když uhodí, se roznesla zpráva, že celé státní čínské stádo koní a nákladních velbloudů bylo v noci ukradeno a odehnáno v neznámém směru. Zároveň donesli Mongolové, že poblíže některých „urtonů“ (poštovních stanic) byla nalezena těla zavražděných poslů, vyslaných Van-Dzao-Dziunem do Urgy.
Všeobecný úžas byl bezmezný. Avšak vysvětlení přišlo velmi brzo. Můj přítel Dželib-Džamsrap-Hutuchtu vyslal posla z kláštera Narabanči ke knížeti Čultunovi s oznámením, že jakýsi neznámý ruský oddíl pod vedením kozáckého plukovníka Domožirova přitáhl ke klášteru Narabanči a žádá potravy, jurt, koní a stříbra; nadto týž oddíl, v němž jest kníže Baldon-Hun, slavný dobyvatel Kobda, chce provésti mobilisaci Mongolů v chanátě Jassaktu, ač není k tomu zmocněn vládou mongolskou a jedná jen podle ústního rozkazu barona Ungern von Sternberga. Hutuchtu žádal o pomoc, neboť se obával, že bude klášter vyloupen Mongoly Baldon-Hunovými a kozáky Domožirovovými.
Kozácký plukovník Domožirov poslal ruskému veliteli Uliasutaje rozkaz, aby pobil veškeru čínskou posádku, vyloupil čínskou banku a vsadil do žaláře čínské úředníky, které chtěl osobně soudit. S velikou námahou se podařilo mně a saitovi přesvědčiti velitele, plukovníka Michajlova, že je nutno šetřiti smlouvy mongolsko-čínské a že nelze napodobovati sovětů a nedbati práv a povinností, jakož i že nelze zasahovati do záležitostí cizích států, jakými jsou Halha a Čína.
Kníže Čultun-Bejle se rozhodl jeti osobně prozkoumat situaci do Narabanči Kure, k čemuž vzal s sebou ruského i čínského starostu. Po svém odjezdu nedával sait po několik dní zpráv. Mongolové byli neklidni a kníže Lama-Džap-Gun mne žádal, abych jel na pomoc Čultunovi a Hutuhtovi Narabanči. Ve společnosti důstojníka, kterého mi
