vraždila několik Rusů a Mongolů a vyloupila všechny ruské domy. Obyvatelé Kobda byvše zaskočeni znenadání v noci oním útokem, uprchli do hor, ale mráz pomáhal útočníkům, a mnoho Rusů, zvláště dětí, padlo za obět zimě.
„Gamini“ a „kuli“ a částečně i čínští úředníci, jsouce povzbuzováni a podpláceni některými osadníky sloužícími sovětům, s nimiž byli ve spojení prostřednictvím tajných bolševických agentů, přibývajících stále z Irkutska, mluvili již téměř veřejně o nutnosti krvavého vyrovnání s Rusy za staré křivdy a s Mongoly za jejich smělou touhu po neodvislosti.
Tu přišla jiná zpráva, Číňanům méně příznivá; ta také poněkud ochladila jejich horoucí zápal.
Jednou večer vpadl na náměstí na uříceném koni mladý ozbrojený Mongol. Měl dlouhé rozcuchané vlasy, vyhublou tvář a mohutné, ačkoliv vyzáblé tělo. Oděn byl do roztrhaného kožichu, v dobré boty a u pasu měl revolver.
Nesestupuje s koně zvolal zadýchaným, ale zvučným a radostným hlasem:
„Urga vzata námi a baronovým Dziandziunem (Dzian-Dziun, veliký velící generál). Bogdo-Gegeni byl prohlášen císařem Mongolů! V Urze vybíjejí Číňany a loupí obchody čínských kupců! Mongolové, zabíjejte naše nepřátele Číňany a rozbíjejte krámy! Dosti našeho utrpení! Pryč s čínskými katany!“
Odpovídal mu pobouřený hukot zástupu. Mongolové obklopili jezdce a jali se ho vyptávati na podrobnosti. Ihned byly naň upozorněny úřady, které, vyptavše se ho na vše, jaly se konati nějaké přípravy.
Čínský guvernér žádal, aby byl agitátor zatčen, ale kníže Čultun-Bejle odepřel rozhodně tak učiniti. Van-Dzao-Dziun pak již naléhal na vykonání rozkazu, z čehož bylo možno soudit, že Číňané obdrželi jistě zprávy potvrzující slova Mongolova.
