Než tito noví nepravidelní vojáci neboli „gamini“, vzatí od těžkých prací při „nogan-chošunech“ nebo zelenářských zahradách, dostávše zbraň, zdvihli hlavy a nemínili se dát spoutat disciplinou. Shromažďovali se v „nogan-chošunech“, v čínských krčmách nebo v některých krámech a o něčem se radili. Za nocí jsme viděli, jak snášeli odněkud pušky a náboje, patrně se k něčemu chystajíce. Za několik dní nato jsme se dověděli, že „gamini“ chystají pogrom na Mongoly a cizince, aby je mohli oloupit. Chování vojáků na ulici se stalo svrchovaně vyzývavým a drzým. Večer nebylo možno vyjít z domu bez obavy, že bude člověk zavražděn zpitými žoldáky nebo aspoň že bude postřelen. Na veškeré upozorňování na nebezpečnou situaci ve městě nám dával guvernér Van-Dzao-Dzium vyhýbavé odpovědi, z čehož jsme usoudili, že by asi neměl nic proti krvavé lázni v Uliasutaji.
Proto se všichni cizinci chystali zcela zjevně k obraně nebo k utěku. Za nocí číhaly na rozích ulic a v koutech uliček hlídky ruské družiny, na nádvoří bývalého ruského konsulátu stáli v pohotovosti ozbrojení důstojníci a vojáci; v každém domě bděli osadníci se zbraní v rukou, na nádvořích čínských firem byly postaveny stráže, neboť kupci byli přesvědčeni, že zvítězí-li ta neb ona strana, nezastaví se bojovným zápalem rozvášnění protivníci ani před jejich obchody. Ulicemi procházely hlídky opilých „gaminův“ a jenom zřídka bylo lze spatřiti vojáky pravidelného vojska čínského jako osobní stráž při osobě Van-Dzao-Dziuna. V horách obklopujících Uliasutaj se soustřeďovali mongolští „cirikové“, které poslal na pomoc knížeti Čultun-Bejle chan Jassaktu, jmenovaný hlavním vůdcem branných sil Západního Mongolska; na „nogan-chošunech“ se konaly dále schůze a sněmy „gaminův“ a hladových „kuli“.
Dusné ovzduší se stalo ještě nebezpečnějším, když se rozšířila zpráva, že čínská posádka města Kobda způsobila jedné noci pogrom v ruské a mongolské části, po-
