a vnesli do života lidského hrůzu a vraždu, snažíce se zasíti sémě té nákazy mezi veškero lidstvo.
„Stíny podzemních zlých sil, sluhové satanovi,“ nazýval vrahy Bobrovovy bledý, stále se modlící vojín, kterého poslal poručík Ivanov jako průvodce zatčených.
Naše cesta od Tissin-Golu k Uliasutaji ve společnosti hnusných zločinců byla velmi nepříjemná. Já i agronom jsme pozbyli úplně obvyklé rovnováhy i dobré nálady. Kanin po celou cestu nad něčím úporně uvažoval a nestydaté a drzé děvče se smálo, zpívalo a kouřilo, žertujíc s vojáky i s našimi spolucestujícími.
Konečně jsme překročili nehostinný Zagastaj a po několika hodinách jsme spatřili před sebou Jamyň a potom neladnou skupinu žlutošedých domů a nezřetelné obrysy věží čínských chrámů. Byl to Uliasutaj.
Za naší nepřítomnosti v Uliasutaji došlo k mnohým událostem. Vypravovali nám, že čínský guvernér poslal tajně jedenáct rychlých poslů do Urgy, kteří měli vylíčit situaci a žádat o instrukce, ale žádný z vyslaných lidí se nevrátil. Nikdo se nedovedl domysliti, co to asi je, v čínském Jamyni pak budilo zmizení poslů poplach, který měl ihned ohlas mezi čínskými obchodníky a „kuli“ (kuli = čínský dělník nejnižšího druhu; tato společenská vrstva dodává vojáky, revolucionáře, „chunchuzy“ i zločince).
Ruská tajná družina se vzmohla číselně tak, že nemohla již ujíti pozornosti Číňanů, kteří na ni hleděli nepřátelsky a s obavami. Ve městě chodili všichni ozbrojeni, za noci stavěny stráže u každého domu. Guvernér zmobilisoval dvě stě „kuli“ a rozložil je po celém městě na postrach Mongolům i Rusům.
