a dostali se Urianchajem do Mongolska pak dvě polské rodiny a dvě americké obchodní firmy. Spojili jsme se a utvořili jsme si vlastní zpravodajství, sledujíce pozorně vše, co se dělo ve městě i v Západním Mongolsku. Podařilo se nám navázati styky s mongolskými i čínskými úřady, a tím nám bylo velice usnadněno přehlédnouti stav událostí.
Velmi rozumný a sčetlý mongolský „sait“, kníže Čultun-Bejle, se velice se mnou spřátelil a z jeho vypravování jsem seznal celkovou situaci i její příčiny.
„Stala se veliká křivda, pane,“ řekl úzkostlivým hlasem „sait“. „Naše země hyne! Zvláštními úmluvami Mongolska, Ruska a Číny 21. října 1912, 23. října 1913 a 7. června 1915 dosáhlo Halhi nezávislost a náš duchovní vůdce „žluté víry“ jeho svatost Živý Budha s titulem Bogdo Džebtsung-Damba-Hutuchtu-Chan se stal císařem celého Vnějšího Mongolska. Pekinská vláda zachovávala smlouvu, dokud bylo Rusko mocné a dbalo svých politických zájmů v Asii; ale již počátkem r. 1915, když se vyvíjela vojna s Němci pro Rusko nepříznivě, počala nám Čína odebírati část po části námi dobytá práva. Když pak v Rusku vypukla revoluce a nastaly bolševické časy, tu si již čínská vláda nemusela ukládat zdrželivost. Všichni vlastenečtí „saitové“ byli nahrazeni lidmi oddanými čínské vládě a pak bylo do naší země přivedeno čínské vojsko, které vydíralo branným násilím z obyvatelstva daně za minulá léta. Obyvatelstvo Halhi bylo oloupeno o vše a všude kolem měst a klášterů je viděti osady ubožáků, bydlících v podzemních děrách a žijících z almužny. Všechen náš národní majetek byl zabrán: klenotnice v Urze, arsenály, sklady, kláštery. Všichni vlastenci úpěli v čínských vězeních nebo byli otráveni čínskými lékaři, poslanými k nám k tomu účelu. Ukázaly se nepěkné zjevy mezi zchudlými a zdemoralisovanými drobnými rody knížecími. Číňané získávali Mongoly penězi, dávali jim vysoké hodnosti a řády a ti zrádci jim sloužili ke zkáze Halhi! Nediv se proto, že jak vládnoucí třída „Živý Bůh“,
