V srdci Asie se rozkládá tajemná, bohatá, obrovská země — Mongolsko.
Od svahu Ťan-Šanu a horkého písku západního Džungarska až k zalesněným horám Sajanským a k veliké čínské zdi zabírá největší část Střední Asie. Kolébka národů, dějinných událostí i legend, vlast největších a nejkrvavějších výbojců, kteří zůstavili po sobě ruiny svých sídelních hradů, již zasypané pískem pouště Gobi, své kouzelné pečetní prsteny a staré kočovnické zákony; říše mnichů a zlých duchů, rejdiště kočovných kmenů — nomádů, ovládaných zbožňovanými potomky chánů Džingisa a Kublaje — to jest Mongolsko.
Tajemná země kultu Rámy, Sakkia-Muni, Džonkappy a Paspy, věrně střeženého „Živým Bohem“ (Budhou), vtěleným v jednoho ze tří hodnostářů lamaické hierarchie církevní, Bogdo-Gegeni v Ta-Kure neboli v Urze; země divotvorných lékařů, proroků, jasnovidných věštců a čarodějů; země ve znamení „svastiky“, země, kde žijí mohutné, hrdé myšlenky, vládců Asie a poloviny Evropy, před věky zhaslými — to je Mongolsko.
Země holých ponurých hor, rozpalovaných žárem slunečním a mrskaných studeným větrem, země nekonečných stepí, země nemocného dobytka, hnízd moru, malomocenství a černých neštovic; země horkých sirnatých
