Stránka:Mokrý, Otokar - Na dívčím kameni (1885).djvu/32

kde nejkrasší svůj života sen sníval
po boku druhu Janu mučeníku…

Na kyprém svahu pod Třísovským chlumem
rozložen tábor božích bojovníků;
ruch polní vřavy — pustý hlahol zvuků
se mísil s řeky utajeným šumem.
Zavzněly bubny ve vířivém tluku
a jako v povel utichlo vše kolem,
když tam před prostým oltářovým stolem
postava vážná kněze zjevila se,
zdvihajíc kalich k nebi hvězdnatému,
kde plála luna v úplňkovém jase.

Jak dalné bouře temné rachocení
zazvučel chorál po bojovném tému,
pak zmlklo divé, nadšené to pění
a ruka kněze chléb lámala páně,
zvouc bratry, sestry ku božímu kvasu.
Ty kadeřavé Biskupcovy skráně
zářily stříbrem v paprskovém jasu,
když skláněly se k zbožným hodovníkům.
Ta ústa jeho, plná sladké těchy
a písní měkkých čarosnivé skladby,
krušila srdce božím bojovníkům,
že tajily se v drsných hrudích dechy