Tato stránka byla zkontrolována
I.
Na Dívčím hlučný hodokvas dnes víří,
číš veselí, až po kraj naplněná,
jak růže kalich libodechou vůni
rozkoše sladké po komnatách šíří;
hlaholem písní zvučí hradní stěna
na níž ve pýše královské své trůní
ta čarovábná růže pětilistá,
vždy stejně vnadná; i když v trsu pučí
i když do tmava žhavou lící hárá
i když uvadlá ku skonu se chystá.
Tak přepyšně již vzešla, zmohutněla
ta větev svěží, šťavnatá a jará
na rozložitém Vítkoviců kmeni;
tak dlouho těsněj vždy se přivíjela,
jak svlačec modrý v úponkovém stisku,
že udusila zrádnou pod zelení
i Přemyslovu nevadnoucí lísku,
jež vypučela z otky oráčovy…
