jeden s baldachýnem a druhý mezi děkanovým a proboštovým sedadlem za hlavním oltářem, kde čtyři dómští preláti a sice arcijáhen po pravici děkanově a školastik po levici proboštově svá sedadla mají. Biskupské sedadlo líší se v kůru od ostatních pouze tím, že má klekátko červeným kobercem potažené. Varhany jsou na domě trojí, z nichžto dvoje jsou nákladem Olomouckého biskupa Jakuba Arnošta hraběte z Lichtensteinů vystaveny a při vchodu do kůru po obou stranách upevněny tak, že přes příliš vyčnívají a pohledu z lodi do kůru nemálo překážejí. Příhodnější místo mají třetí varhany na zadním konci chrámu naproti hlavního oltáře, jež jsou důkladnější a vkusnější.“ Na to chválí náš zpravodaj kazatelnu a želí pouze, že na ní pravidelně kázávají kapucíni, kdežto dříve kanovníci na ní učeností a výmluvností závodili. Konečně zmiňuje se též o Dietrichsteinské kryptě, v nížto prý bývá v posvátném týdni Boží hrob, a o ještě nižší kryptě, v níž dle ustanovení Dietrichsteinova se pochovávají Olomoučtí biskupové.[1]
A nyní opět o tom, co se v tomto chrámě mezi lety 1616. až 1777. stalo nejdůležitějšího.
Ze slavností smutečních zasluhuje uvedenu býti to, že dne 8. května 1616. zemřel v Olomouci nadějný l4letý mladík Jan Arnošt Eitner a byl na dómě pochován po boku svého strýce Bonaventury Hana, jenž jako zvolený biskup Vratislavský dne 19. června r. 1602. v 53. roce věku svého zemřel.[2]
Dne 13. srpna r. 1617. zemřel v Olomouci kapitulní probošt, Martin hrabě z Greifenthalu, a byl slavně pochován v kapli sv. Anny, kterou ze základů znova vystavil a kardinálem Dietrichsteinem vysvětiti dal.[3]
Dne 30. srpna 1624. zemřel v Olomouci dómský arcijáhen, Julius Cäsar Ginnano z Pisauru, jenž r. 1619. z Olomouce vypuzen byv, osobně vojsko císaře Ferdinanda II. vodil. Byl pochován v kapli sv. Anny.[4]
Jak správce Olomouckého biskupství Kašpar Stredele, od Švedů usužovaný, byl dne 10. ledna 1643. v kapli sv. Anny okázale pochován, již jsme podotkli výše.
