Kníže biskup Jakub Arnošt hrabě z Lichtensteinů (panoval od r. 1738.—1745.) objednal dvoje výborné varhany a umístil je na pilířích při vchodu do presbyteria.[1] A když r. 1757. byl i hlavní oltář sv. Václava z nova vystaven a dne 22. ledna r. 1759. knížetem biskupem Leopoldem hrabětem z Ecku vysvěcen, stal se velechrám Olomoucký po více jako po sto nepokojných a nešťastných letech opětně chrámem biskupství našemu dle možnosti přiměřeným a velikého Boha důstojným.[2] Viz obr. 11.
Popis tehdejšího velechrámu Olomouckého poslyšme od učeného a spolehlivého Magnoalda Ziegelbauera, jenž ve svém Olomucium sacrum sleduje dějiny až po r. 1750., v Olomouci žil a tehdejší velechrám na vlastní oči viděl. Píšeť o něm takto: „Zevnějšek chrámu a sice jak průčelí, tak loď chrámová, nemá ani ve stavbě, ani v látce, ani v ozdobě, ani v souměru ničeho, nač jest zvyklý vkus a zkušenosť. Uspokojivější jest pohled na vnitřek chrámu, kterýžto není beze všech ozdob. Zde jest všechno čisté, milounké a skvělé, tak že o tom lze upotřebiti slov žalmistových: „všechna krása jeho jest uvnitř“. Čelnější čásť chrámovou totiž kůr, vystavil velikým nákladem Františeh kardinál z Dietrichsteinů, jenž by byl i loď v souměrné kráse zbudoval, kdyby ho nebyla smrť zachvátila. Ale po něm nevyskytl se nikdo, jenž by jeho myšlénku byl provedl. Věž, v nížto jest veliký zvon, přistavil ku chrámu Stanislav II. Pavlovský. Jak obyčejně, má J. Eminence nejdůstojnější pan biskup ve svém velechrámě dvojí trůn a sice
- ↑ Richter. Series, 259.
- ↑ R. 1749. byly na na našem velechrámě učiněny dva prazvláštní nálezy, jež druhá ruka ku konci již častěji zmíněných Epitafií así r. 1750 nám popsala Uvedeme tu zprávu v doslovném překladu: Číslo 149. „V základech věže před kathedrálním chrámem (byl nálezen) kámen, a na něm (vyrytý) kněz ležící v kasule okrouhlé, mající otevřené ruce přes prsa (složené) a biret na vrchu poněkud okrášlený.“ Nápis v tom kameni v překladě jest: „Leta Páně 1380. dne 5. června zemřel pán Konrad, vikář tohoto chrámu.“ Čís. 147.
„Téhož roku 1749 našli jsme v základech královského hradu před hlavní branou kathedrálního chrámu velmi kluboko pod zemí kámen 4 střevíce dlouhý a 2½ střevíce široký a tak
označený. V úhlech tohoto kamene byly kameny a kruhy 1⃞ střevíc veliké a v každém z nich tři uhlazené a nestejné kaménky, něco kadidla a v každém kruhu znak jednotlivých evangelistů v olově asi té velikosti jako peníz 17 kr. Lze se domýšleti, že tato starožitnosť předchází založení velechrámu a může se klásti až do času ss. Cyrilla Methoděje.“ Tak píší: Epitafia čís. 146. 147.
