Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/90

Tato stránka byla zkontrolována
78


vojíny vytlučená a tamější oltář rozbitý.[1] Duchovenstvo chrámové, jež ve válečných dobách velmi skromných aneb žádných desátkův a poplatků nedostávalo, ztenčilo se tak, že místo 20 bývalých vikářův a altaristů[2] zbylo pouze 8 vikářův a z altaristů žádný. I choralisté, jichž bývalo na 8, úplně zanikli. Kanovníci, spoléhajíce se na své vikáře, modlívali se nešpory a hodinky pouze soukromě a služby Boží, dílem pro nedostatek potřebných kněží, dílem pro neuspořádané povinnosti, pro nepřítomnosť knížete a biskupa[3] a z toho vzniklou netečnosť se odbývaly na Olomoucký velechrám nedůstojně. Všechny tyto škody a nepořádky bylo napraviti, k čemu ovšem dlouhé doby a mnohé práce bylo zapotřebí.

Ihned po míru Westfalském psal kníže biskup Olomoucký, arcivévoda Rakouský, Leopold Vilím sám na švedského velitele do Olomouce a žádal ho aby vydal kalichy, svícny, kadidelnice a jiné věci zlaté a stříbrné, jež byli švedští vojínové z dómu vzali. Avšak velitel považuje tyto věci vojenským právem za své, jich kostelu nevydal, nýbrž daroval je svému miláčkovi, Pavlovi Žáčkovicovi, minoritskému Kvardiánovi u sv. Jakuba v Olomouci, jenž je poctivě velechrámu našemu navrátil. Za tento skutek splnomocnil kníže biskup, arcivévoda Leopold jmenovaného kvardiána, aby švedskými vojíny znesvěcený velechrám vysvětil.[4] Kníže biskup, arcivévoda Leopold Vilím jevil vůbec pro náš velechrám velikou ochotu. Když jemu r. 1653. dne 6. prosince Olomoucký kapitulní děkan, Klaudius Sorina, blahopřál k novému roku a připomenul, že by pro velechrám Olomoucký bylo záhodno shotoviti nad hlavní oltář obraz sv. Václava,[5] odpověděl arcivévoda 10. ledna 1654. z Brusselu, že dá onen obraz shotoviti, jen když jemu pošlou míru. Dne 30. března jemu děkan Sorina míru obrazu skutečně zaslal a přiložil též vzor kůru a celého chrámu Olomouckého, jenž se měl opraviti.[6] Téhož


  1. Krom. K. a reg.
  2. Krom. K. a reg. 20. 12. 1.
  3. Tento žil nejvíce v Belgii a ve Vídní. R. 1622. bylo na našem dómě 16 vikářů. Krom. K. a. reg. 21. 1. 3.
  4. Ziegelbauer, Ol. sacrum. Tentýž výpravuje, že roku 1643 v kostnici dómské našly se mnohé stříbrné schránky, obrazy, kalichy, kadidelnice a jiné věci. Mnohé z nich prý vzali Švédové, ale vzácnější přece prý se zachovaly v kaplích, na oltářích a ozdobách kostelních. Tom. III. 206. Richter, Series, 239.
  5. Krom. k. a. reg. 20. 12. 4.
  6. Tamže.