Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/87

Tato stránka byla zkontrolována
75


pokoj opět vydobyly.[1] Dne 19. ledna r. 1621. byla kapitula z vazby propuštěna. Dne 21. ledna přišel císařský vojevůdce Bukquoy do Olomouce a přijal ve jménu J. V. císaře Ferdinanda II. od měštanů přísahu věrnosti. Dva dni na to byl farní chrám sv. Mořice, jenž až dosud byl zavřen, opět otevřen.[2]

Teprv nyní bylo kardinálovi Dietriechšteinovi lze, na stavbu svého velechrámu opět pomýšleti, ovšem tak, jak to jeho rozsáhlá církevní i politická činnosť připouštěla.

Úmysl kardinálův byl, celý Olomoucký velechrám ze základů znova vystavěti a sice ve slohu tehdy nejoblíbenějším, ve slohu renaissačním.[3] Avšak veliký tento muž bohužel ani čelní části chrámové, totiž kůru nedostavil úplně,[4] jelikož v závěti své dne 29. prosince r. 1634. v Oedenburku činěné dědicovi svému, Maximiliánovi knížeti z Dietrichsteinův, ukládá za povinnosť, aby, kdyby nebyl kůr Olomoucký do jeho smrti dostaven, dědic a jeho nástupcové každaročně 3000 tolarů na stavbu onoho kůru tak dlouho platili, až by byl dokonán. Tentýž kardinál ustanovil ve své závěti, že má býti pochován v kryptě, kterou na spůsob rozsáhlé třílodní kaplice pod kůrem chrámovým dal pro sebe a nástupce své v biskupství Olomouckém stavěti, a kdyby tato krypta nebyla hotová, má prý býti zatím na jiném místě velechrámu Olomouckého pohřben. I pro kanovníky nechal stavěti na velechrámě zvláštní kryptu, kam


  1. Na veleehrámě našem pěje se každoročně dne 8. listopadu „Te Deum“ na památku, že téhož dne řádný císař a král náš, církev katolická, Olomoucký velechrám, jeho biskup a kapitule převelikých neznázi byli sproštěni.
  2. Josef Fischer, Geschichte von Olmütz, str. 13. V odměnu za svou císaři Ferdinandovi II. osvědčenou věrnosť, obdržela Olomoucká kapitule od císaře titul „vždy věrná“ a dům v Olomouci (v České ulici.) Kap. arch. B. II. c. II. 128., 267. Kardinál Dietrichstein vymohl r. 1628 od papeže Urbana VIII. pro kapituli Olomouckou právo, nositi „kappy“. I kardinál Dietrichstein byl od císaře Ferdinanda II. za svou věrnosť nevšedně vyznamenán, kteréžto vyznamenání kardinál v závěti své r. 1634. učiněné vypočítává. Kap. arch. B. II. d. 8. 3.
  3. Epitaphia eccl. Ol. číslo 6 a 80.
  4. Ziegelbauer, Ol. sacrum II. 213. „Ad novam ecclesiam cathedralem e fundamentis excitandam animum adjecit, jamque partem ejus praecipuam, quam chorum vocant, laxiorem et spatiosam magis non minorisumptu atque decore et elegantia construxerat, cum navim ejusdem non dissimili aedificare opere negatum ipsi fuit ante tempus e vivis erepto.