Podobné truchlivé okamžiky[1] opakovaly se brzy po sobě několikráte. Dne 10. října r. 1302.[2] totiž zemřel nástupce Brunonův biskup Dětřich z Jindřichova Hradce a byl na dómě před vchodem do chóru pochovan.[3] Nástupce Dětřichův, biskup Jan V. (Holý), jenž zemřel (4. říj. 1311.)[4] byl pohřben před oltářem sv. Ludmily a biskup Kunrat II. (panoval od r. 1316—1326.) byl uložen před oltářem sv. Korduly.[5]
Než nezažil velechrám Olomoucký nejen v tomto období nýbrž vůbec divadla tak žalostného, jako dne 6. srpna r. 1306. Chtěje hájiti vzácného dědictví otcovského, totiž království Polského, ustanovil král český Václav III., že potáhne osobně s vojskem velikým do Polska, aby nápadníka trůnu polského Vladislava Lokýtka porazil a trůn polský sobě pojistil. V Olomouci se mělo vojsko česko-moravské sejiti. Král Václav III. sám do města Olomouce zavítal a ubitoval se na kapitulním děkanství u biskupského kostela, jež r. 1296. již bylo dostaveno a nejvyššímu komořímu moravskému, Albertovi ze Šternberka, na čas jeho živobytí od kapitule za byt postoupeno. V této budově tedy v domě nejvyššího úředníka moravského přihodila se dne 4. srpna r. 1306. událosť přeohavná a pro královský rod Přemyslovcův a celé království české nejvýš osudná.
- ↑ Nazýváme úmyslně okamžiky takové, kdy biskup se pochovává, okamžiky truchlivými a velmi dojemnými pro každé srdce lidské. Lid zbožný lká nad ztrátou svého pastýře, jenž mnohdy v úřadě biskupském se sestará, lidé špatní a nevěrci vidí zde mrtva onoho, jenž tolikráte slovem a příkladem se snažil uvesti je na cestu do života věčného; kněží lkají nad otcem svým; bohatí a nemocní nad ztrátou sobě rovného, chudí nad ztrátou svého dohrodince. I nebývá tudíž při pohřbu biskupa oka, jež by neslzelo, srdce, jež by nebylo dojato a rukou, jež by se nespínaly k motlitbě tiché a srdečné, aby Bůh dobrotivý zesnulému dal odpočinutí, radostné z mrtvých a život věčný.
- ↑ Dud. VI. 185.
- ↑ Richter Series: „in ingressu chori sepultus;“ Ziegelbauer v Olom. sacrum I., mluvě o biskupech na dómě pochovaných (str. 225.—229.) dí o Dětřichovi, že jest pochován „in ingressu stationis Canonicorum ejusdem ecclesiae“. Hrob biskupa Jana V. popisuje tentýž takto: „ante introitum chori ad stalla sub albo lapide, ubi responsoria et versicula per chorales et alios Clericos ipsius ecclesiae decantantur.“
- ↑ Dud. VI. 187. — Richter 90.
- ↑ Richter 94. Zbytky nápisu náhrobního gothikou psaného uchovaly se až do jara r. 1886. pod obrazem sv. Ludmily. O hrobech, náhrobních deskách a pomnících budeme v II. díle[red 1] mluviti obšírněji.
