1192.—1197. Vladislav, syn krále Vladislava, markrabě moravský.[1]
1197.—1222. Vladislav, markrabí království českého.[2] Roku 1199. sídlil Vladislav ve Znojmě. Od r. 1200.—1222. měnil sídlo své střídavě v Olomouci, Znojmi a Brně.
R. 1196. uznán Přemysl od krále Filipa dědičným králem českým.[3]
R. 1203. uznán Přemysl králem českým od krále Otty a Vladislav, markrabí moravský, lenníkem krále českého.[4]
R. 1204. přijaty Čechy papežem Innocencem III. v počet království křesťanských.[5] Vladislav zemřel dne 24. července ve Znojmi. Na jeho dvoře byli: komoří, první a druhý trukses, první a druhý číšník, maršálek, lovčí, prokurátor královny, kancléř, přední notář, notáři, 5 kaplanů dvorských (tito mohli při tom i faráři i kanovníky býti) a velmožové (kavalíři dvorští — milites curiae).[6]
1223. biskup Robert správcem Moravy.[7]
1224.—1227. Vladislav II. (syn krále Přemysla nar. 1207., † 18. února 1227).[8]
1228.—1239. Přemysl, syn krále Přemysla a mladší bratr krále Vácslava I. Roku 1233. byl s matkou svou, královnou Konstancií v Olomouci a udělil zde 21. ledna jeptiškám u sv. Petra (v Olomouci) jakési území ležící blíže pomezního zámku Hradce ve vsi Drozdovicích.[9] Roku 1234. byl Přemysl opět v Olomouci a vydal zde 16. srpna listinu, jež veliké výhody poskytuje měšťanům Unčovským.[10] Tento markrabí zemřel v třicátem roce věku svého. (Narodil se r. 1209., † 16. října 1239.) Choť jeho byla Markéta z Meránu. Pochován jest v Tišnovském klášteře, jejž byl založil.[11]
1239.—1245. Morava ve správě krále Václava I. Za této správy byl vpád Tatarů na Moravu a obléhání Olomouce r. 1241.
