V tomže chrámě byl r. 1157. pochován Olomoucký biskup Jan III. a sice před vchodem do kůru u lavic (kde se responsoria a versikule od kněží a kleriků zpívávaly,)[1] pod bílým mramorem.[2] A když Olomoucký biskup Engelbert (1194.—1199.) Olomoucký velechrám opravil, uvnitř okrášlil a celou střechu olovem pobiti[3] dal, zdálo se, že tento chrám stojí na vrcholi své krásy a nádhery.
Čásť II. (1204.—1265.)
Od prvního požáru až do přestavování romanského chrámu
ve sloh gothický.
V oné kráse a nádheře, již jsme právě byli popsali, neměla se naše moravská kathedrála skvíti dlouho. Neboť již 10. května r. 1204. tedy pět let po smrti obětavého biskupa Engelberta († 1199.) byl Olomoucký velechram postižen požárem, jenž netoliko ozdoby chrámové, nýbrž i stavbu poškodil a mnohé památné listiny strávil.[4] Aby pohořelý chrám opětně bylo lze povznésti, prodal biskup Olomoucký Robert (1201.—1240.) s přivolením své kapituly rytíři Lupovi biskupský statek Soběbřichy s právem dědičným za devět hřiven,[5] kteréžto peníze, tak jakož i mnoho vlastních a ony, jež od různých dobrodinců byl obdržel, věnoval na opravu své kathedrály. A tak stalo se, že r. 1210. byl velechrám Olomoucký větším dílem opraven, a biskup Rupert téhož roku na cestu do svaté země opravdově
- ↑ Ziegelbauer, Olom. sacrum, I. str. 225.
- ↑ Richter, Series, episcoporum Olom. 37.
- ↑ Tamže str. 51.
- ↑ Dudík Nekrol: str. 54. VI. Idus Maji „Anno Domini MCCIV. Olomucensis ecclesia combusta est.“ Richter Series eppor. Olom. str. 58. „Anno Domini MCCIV. VI. Idus Maji Olmucensis ecclesia ruit per incendium et multis privilegiis et rebus damnificata est.“ Dud. Děj V. 33. a 44.
- ↑ Cod. dipl. Mor. II. 36.
pískovce použila se k opravě postranních dveří z chrámu na křížovou chodbu vedoucích, kde byla letos nalezena a do k. a. dioecesanního musea uschována. Kardinál kníže z Dietrichsteinů dal bezpochyby mimo zmíněný nápis před presbyterářem shotoviti i ony sochy dvou knížat z rodu Přemyslovcův (Otíka a Václava), jež nyní v pravé zdi u Stanislavské kaple zazděny jsou. Sochy ty jsou z červeného mramoru v přirozené velikosti v rytířském oděvu mající na hlavě knížecí koruny, v rukou meče a pod nohami štíty s českým lvem a moravskou orlicí. Viz obraz 10.
