aby slovanský obřad rozhodně zakazoval. Z toho následovalo, že znamenití slovanští kněží i s Horazdem r. 886. z území Svatoplukového byli vypovězeni a vojenskou stráží za Dunaj vyvedeni.[1] Na to byla v zemích Svatoplukových liturgie latinská úsilovně zaváděna (886.—899.).
Když byl arcibiskup Vichink německým králem, Arnulfem, na biskupský stolec Pasovský povolán[2], obrátil se Svatoplukův nástupce, Mojmír II., počátkem r. 899. do Říma s prosbou, aby se apoštolská stolice osiřelé veliké moravsko-pannonské arcidiœcese ujala. I poslal papež Jan IX. jakožte nejvyšší hlava a správce církve katolické k Mojmírovi II. jednoho arcibiskupa (Jana) a dva biskupy (Benedikta a Daniele), kteřížto z domorodných kněží jednoho na arcibiskupa a tři na biskupy vysvětili[3], aby, kdyby snad jeden z těchto zemřel, ostatní tři z domorodných kněží někoho na biskupa vysvětiti mohli, tak církevní správu (hierarchii) v Mojmírových zemích dále udržovali a nebyli nuceni, třetího k biskupskému svěcení potřebného biskupa[4] z Němec se doprošovati.
Že tito r. 899. vysvěcení biskupové byli ještě ze školy Methodějovy a tudíž i přívrženci slovanského obřadu, dokazuje stižný list arcibiskupa Mohučského, Hattona, jenž na papeže Jana IX. píše, že Moravané (moravští biskupové) žijí pouze pro sebe, s ostatními biskupy neobcují, a jestli zůstanou tak ještě dále, to nejhorší mohou spůsobiti.[5]
Jména těchto slovanských biskupů se nám sice nezachovala, ba my neznáme ani jmen jejich biskupských měst; avšak přece jest to pravdou nevývratnou, že slovanští biskupové na Moravě a v Čechách i po vyvrácení říše velkomoravské se udrželi. Neboť staroslovanský životopis sv. Václava vypravuje o jeho postřižinách takto: „Pozval (kníže) Vratislav knížete (velkoknížete Spytihněva),
- ↑ O smrti sv. Methoděje, o piklích Vichinkových a o osudě výhnaných slovanských kněží viz Dudíkovy Děj. Mor. I. 183.—189.
- ↑ Proti tomu svolal arcibiskup Solnohradský, Dětmar, biskupský sněm, jenž Vichinka donutil, aby biskupství Panonského se vzdal. Další život Vichinkův není znám. Dudík, Děj. Mor., I. 220. a 221.
- ↑ Viz stižný spis Dětmara, arcibiskupa Solnohradského, Codex dipl. Mor. I. str. 61.
- ↑ Při platném svěcení na biskupa mají býti ode dávna tři biskupové. Jeden z nich vykonává čili uděluje svěcení, kdežto ostatní dva jsou svědky.
- ↑ Dudík, Děj. Mor., I. 223., pozn. 1.
