hověl.[1] A tak byl chrám sv. Václava, o němž se déle než 24 let pracovalo, konečně dne 30. června r. 1131. slavnostně vysvěcen a na chrám biskupský čili kathedralní povýšen. Olomoucký biskup Jindřich Zdík, jenž o nový velechrám[2] sobě nevšedních zásluh vydobyl, sám církevní svěcení vykonal v den památky sv. Pavla. Přítomni byli: Český velkokníže Soběslav s chotí svou Adlétou (uherskou princezkou), kněží, moravská šlechta a nesčíslné množství lidu. Nádhera a sláva, která při tomto svěcení se objevila, byla asi neobyčejná, jelikož dějepiscové oné doby nemají slov, jak by ji patřičně označili a nazývají ji posvícení (svěcení chrámu) přeslavné a nezapomenutelné.[3]
Nový velechrám Olomoucký byl zasvěcen sv. knížeti a mučedníkovi, Václavovi, který nejen od Přemyslovců, nýbrž i od veškerého lidu velmi byl uctíván. Již jeho bratr Boleslav I., jenž k zavraždění jeho (dne 28. září 935.) svolil, byl později úctou k nevinnému bratrovi svému tak proniknut, že o jeho svatořečení všemožně se přičiňoval.[4] Tuto úctu ku sv. Václavovi přenesla dcera knížete Boleslava I., Doubravka, do Polska, vštípila ji do srdce chotě svého, knížete Mečislava I., a syna svého, Boleslava Chrabrého, a spůsobila asi to, že chrám na Vavelu Krakovském, r. 1000. na chrám biskupský povýšený, zasvěcen byl sv. Václavovi[5] — I na Moravě jest úcta ku sv. Václavovi prastará. Neboť již r. 1074. nazývá se proboštství v Podivíně „proboštství sv. Václava“,[6] k čemuž sluší dodati, že proti tomuto názvu papež Řehoř VII. ničeho nenamítá, ačkoliv tehdy sv. Václav v římském seznamu svatých ještě nebyl. Byloť tehdy obyčejem, že, když v některé diœcesi někdo bohabojně žil a umřel, biskup rozhodoval,
- ↑ Tamže str. 203.
- ↑ V „Codexu dipl. Mor., I. 204., praví se, že kníže Václav, považuje chrám sv. Petra za malý, vyvolil za biskupský chrám kostel sv. mučedlníka Václava, jejž v Olomouci jeho strýc Otto II. byl založil („quam in praedicta civitate patruus ejus fundaverit“). O tom, že místo „pater“ má se čísti „patruus“ = strýc, viz Dudík, Děj. Mor., II. 397. a Ziegelbauer, Olom. sacrum, III. str. 182—184.
- ↑ Dudík. Děj. Mor. III. 139—141.
- ↑ „Kritické úvahy, III. O knížeti Václavovi svatém“ od prof. Hynka Krcha. str. 22.
- ↑ O úctě sv. Václava v různých zemích dočteš se tamže na stránce 22.—32.
- ↑ Cod. dipl. Mor., I. 153.
