Zvláště když sličnou svoji choť, Jitku Sviňobrodskou, spůsobem více odvážným než chvalitebným z kláštera byl unesl [1] a do Olomouce ji dovedl, vynasnažoval se, aby se jí zde jen líbilo. Mimo to měl Břetislav vyhlídku, že až do smrti otce svého Oldřicha v Olomouci zůstane. A proto nebude přehnaným náhled, že i když Břetislav polskými válkami poškozeného Olomouckého hradu z nova nevystavil,[2] že jej alepoň řádně opravil.[3]
Na hradě Olomouckém narodil se Břetislavův prvorozenec, Spytihněv, a sice roku 1031.[4] V Olomouci sídlel kníže Břetislav od roku 1029.—1034. Tohoto roku byl jmenovaný kníže od otce svého, jenž jej považoval za nebezpečného, z Moravy vypuzen. Avšak Morava a český trůn Břetislavovi přece neušel. Břetislav byl po smrti otce svého Oldřicha na knížectví české nastolen a panoval šťastně od r. 1037. až do smrti své r. 1055. Olomoucký hrad nabyl Břetislavem zvláštní důležitosti. V roku 1049. byl totiž syn jeho, Spytihněv, jmenován údělným knížetem (dux) moravským,[5] dle čehož bylo tomuto v tehdejším hlavním městě moravském, v Olomouci, hlavně bydleti. A ve svém zákoně o starešinství“, jenž chtěl tomu, aby nejstarší ze všech Přemyslovců byl vladařem (velkoknížetem), kdežto mladším členům tohoto panovnického rodu měla se menší území (úděly) k výživě vykázati, ustanovil Břetislav, aby hlavně Morava za úděly mladším Přemyslovcům byla obírána. Tyto úděly (částky moravského území) nazývaly se kní-
- ↑ Tamže obšírně o tom dle Kosmy vypravování.
- ↑ K tomu měl Břetislav málo času, jelikož byl příliš zaměstnán tím, jak by zanedbaný vládní řád na Moravě ponapravil. A tím nejspíše zavdal otci svému příčinu k nedůvěře, která vždy více se vzmáhala, až bylo konečně Břetislavovi Moravu opustiti. Dudík, Děj. Mor. II. 115.
- ↑ Nejmenovaný kronista vypravuje (dle Jos. Vlad. Fischera), že kníže Břetislav býval na hradě u dnešního dómu, a že toho času byla na hradě tom navštěvováná kaple sv. Václava. (Wolný, Topographie von Mähren, V. 116.) Tato zpráva dá se odůvodniti zbožností Přemyslovcův, kteří obyčejně na hradech svých kaple mívali, na př. na Levém Hrádku, na Tetíně, ve Staré Boleslavi a t. d., tak jakož i nevšední jejich úctou ku svatému Václavovi, kterou i vrah jeho, mladší bratr Boleslav I., v posledních letech k němu choval a která takměř dědičně na všecky následující Přemyslovce přecházela.
- ↑ Dudík, Děj. Mor., II. 114.
- ↑ Tamže str. 165.
