spečenými nazýval hrady (zámky) sklennými, o nichž pověsti našeho lidu prarozmanité věci umí vyprávěti.
Hradů s bývalými spečenými hradbami jest již několik v našich krajích vypátráno, na něž ostatně již pan profesor Jan Havelka v „Časopisu muzejního spolku Olomouckého“[1] upozornil na př. v Čechách u Strakonic, Katovic, Soběslavi, Plzně a u Ludic na Žatecku; v Lužici při Bílé Hoře; na Moravě na sopce Ordějovské u Bánova a na kopci Obersku blíž Loštic. A že i staroslovanský hrad Olomoucký byl obehnán hradbami spečenými, dokazují přečetné zbytky, jež se nám zachovaly ve zdi nyní sice polozbořené, druhdy však velmi pevné, na straně jižní kolem velechrámu Olomouckého jdoucí. Zeď tato jest na 21/2 m. silná a vystavena jest z cíhel a nepravidelných kamenů, mezi nimiž přečetné spečeniny se vyskytují. Tyto jsou barvy černé, na povrchu lesklé a ukazují při bedlivém pozorování otisky z dřeva a v dutinách popel rovně z dřeva se vytvořivší, což patrně dosvědčuje, že to nejsou snad trosky z uhořelého chrámu sv. Václava — neboť tento byl povždy z kamene zbudován, a hořící dřevěná střecha nemohla na zdích spůsobiti žár takový, že by zdi se byly spekly — nýbrž že to jsou zbytky ze starých spečených náspův, které druhdy župní hrad Olomoucký obklopovaly, až později hradbami zděnými a kamennými nahraženy byly, což dojista před r. 1177. se událo. Neboť toho roku bránil se Olomoucký kníže Václav proti Lipoltovi Rakouskému z nedostatku jiné zbraně kamením, jež byl vyzískal z hradeb místy na rychlo pobořených.[2]
Když skalina spečenými hradbami byla pevně ovroubená, byla nerovná místa uvnitř hradeb závážena hlínou, aby se docílilo půdy k potřebným budovám. A zde byla ovšem první budova županova, která byla za pravěku asi dřevěná. Do této budovy scházeli se starostové čili vládykové k župním poradám. Zde rozhodoval župan v různých rozepřích, byl svědkem závažným při sňatku manželském a bděl nad blahem župy sobě svěřené. Poblíž příbytku županova stála župní svatyně. Taková svatyně čili chrám dělila se ve dvě části: v předsíň a ve vlastní svatyni. V předsíni staveno na odiv to, co župa měla drahého a vzácného. Neboť celá župa odváděla župnímu chrámu jisté poplatky. V předsíni shromážďoval se též lid a s úctou nazíral do temné svatyně, v níž národní bohové byli umístněni. Byliť to v Čechách a na Moravě nasledující: Svaroh (bůh
- ↑ Číslo VI. roku 1885.
- ↑ Dr. Beda Dudík, Dějiny Moravy. Díl IV., str. 24.
