poslední čas u něho byli, až do jejich smrti úplný a jejich ženám v případě úmrtí manželova poloviční plat, za kteroužto velkomyslnosť, aby jemu Bůh sám byl štědrým odplatitelem, jak jeho sluhové tak i velechrám náš z plna srdce jemu přeje.
Nelze nám též mlčením pominouti to, že r. 1881. bylo deset kanovníků v jeden den installováno.
Byli to následující nejdůstojnější pánové:
Josef Hanel, Doktor bohosloví; Vincenc rytíř z Holle; Anatol hrabě d’Orsay; František Knapp; Josef Symerský, Doktor bohosloví; Alfred hrabě Rindsmaul. Antonín Klug, Doktor bohosloví; Jan Wache, Doctor bohosloví; Bedřich z Premersteinů a Adam hrabě Potulicki. Při tom jest to zvláštní, že jedenkráte po více jako po 250 letech opětně za kanovníky Olomoucké byli dosazeni nešlechtici.
Jakožto zvláštní vyznamenání naší arcidiœcese a též našeho velechrámu považujeme to, že až na jednu výjimku[1] všichni knížata arcibiskupové Olomoučtí byli kardinálové, kteréžto vysoké důstojnosti se i našemu nynějšímu nejmilostivějšímu velepastýři dne 12. května r. 1879. dostalo.
Knížata arcibiskupové Olomoučtí mezi lety 1777.—1883. byli:
Anton Theodor. hrabě z Koloreda a Waldsee, kardinál (od 6. října roku 1777.—12. září roku 1811.);
Maria Tadeáš hrabě z Trautmannsdorfu, kardinál, (od 26. listopadu 1811. až do 20. ledna r. 1819.) jenž jest pochován na našem velechrámě v biskupské kryptě;
Rudolf Jan, arcivévoda rakouský, kardinál (od 24. března r. 1819.—24. července r. 1831.), jehožto srdce jest v Dietrichsteinské kryptě pochováno;
Ferdinand Maria, hrabě Chotek (od r. 1831.—1836.), jenž jest pochován v rodinné hrobce v Nov. Dvorech (v Čechách);
Maximilián Josef, svobodný pán ze Somerau-Beckhů, kardinál (od r. 1847.—31. března 1853.), jenž jest pochován v kapli sv. Jana Křtitele v Kroměříži;
Bedřich landhrabí z Fürstenbergů, kardinál, od 6. června r. 1853., jenž ať žije do nejdelšího věku.
- ↑ Míníme zde knížete arcibiskupa Ferdinanda hraběte Chotka, jenž pouze krátký čas (od r. 1831.—1836.) vládnul.
.jpg)
