Stránka:Mořic Kráčmer - Dějiny Metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci - 1887.djvu/102

Tato stránka byla zkontrolována
90


mělo v Opavě zaříditi. Dosavádní biskupský čili kathedrální chrám v Olomouci povýšil se na arcibiskupský čili metropolitní, dosavádní kathedralní kapitula na metropolitní a veškera její práva byla slavně potvrzena a zvláště to, že, jako druhdy volívala svobodně Olomoucké biskupy, tak nyní může voliti i zdejší arcibiskupy.[1]

Knížata a biskupové Olomoučtí mezi lety 1616.—1777. byli tito:

Kardinál František, kníže z Dietrichsteinů, (1599. až 19. září 1636.);

Leopold Vilím arcivévoda Rakouský, vévoda Burgundský, Štýrský, Korutanský, Krajinský a Würtemberský, správce velmistrovství Pruského, velmistr německého řádu v Němcích a v Italii, biskup Strassburský, Halberštadský, Pasovský a Vratislavský, správce knížecích klášterů Herschfeldského, Murbachského a Luderského, hrabě Tirolský a Gorický a lantkrabě Elsaský[2] 1637.—20. listopadu 1662.);[3]

Karel I. Josef, arcivévoda Rakouský (1663.—21. ledna 1664.)[4];

Karel II., hrabě z Lichtensteinů (1664.—23. září 1695.);[5]

Karel III., vévoda Lothrinský a z Barri (1695. až do roku 1710., kdy byl papežem Klimentem XI. povolán za volícího říšského knížete do Treviru);[6]

Kardinál Wolfgang Hannibal, hrabě ze Schrattenbachu (1711.—22. července 1738.);[7]

Jakub Arnošt, hrabě z Lichtensteinů, (1738.—1745., kdy byl povolán na arcibiskupství Solnohradské);[8]

Kardinál Ferdinand Julius, hrabě z Troyerů, (1745. až do 5. února 1758.);[9]

Leopold Bedřich, hrabě z Egkhů a Hungersbachů, (1758. až do 15. prosince 1760.);[10]

Maximilián, hrabě z Hamiltonů, (1761.—31. října 1776.).[11]


  1. Ol. kap. arch. C. I. d. 3.
  2. Krom. k. a. reg. 20. 12. 1.
  3. Richter, Series, 240.
  4. Tamže str. 241.
  5. Tamže str. 243.
  6. Tamže str. 247.
  7. Tamže str. 250.
  8. Tamže str. 256.
  9. Tamže str. 260.
  10. Tamže str. 264.
  11. Tamže str. 266.