povzdech dlouhý, třesavý, vášnivý. Všickni se ohlíželi, chtějíce se dověděti, čí prsa vydala tu známku jakési touhy nepokojné; leč nikdo se toho nedověděl. Uzřeli jen Meira, an zpřímen, s ubledlou tváři, planoucíma očima pohlíží v tvář prababiččinu. A Frejda jako by vlivem pronikavého pohledu oblíbeného dítěte pozdvihla svraštělých víček, řkouc:
„Meire!“
„Bobe?“ odpověděl jinoch hlasem plným dětinné něžnoty.
„Kleinkindl!“ zašeptala prababička, a blaze se usmívajíc, opět usnula.
Hody sobotní blížily se již ku konci, kdy se přihodilo, co by každému cizímu oku se musilo zdáti velmi divným, ale co zde shromážděným osobám bylo případem úplně obyčejným, povšedním.
Reb Moše, jehožto tmavé líce planuly od několika pohárů vína, hostinným hospodářem jemu podaných, náhle se vzchopil ze svého křesla, a několika velkými skoky, s hlasitým křikem a s tváří ku stropu obrácenou vyskočil do prostřed světnice.
„Sabbat! Sabbat! Sabbat!“ křičel, silnými pohyby potřásaje hlavou i rukama; „Freude! Freude! Freude!“ opakoval, „celá rodina nebeská raduje se a tančí v nebi! — David tančil a skákal před archou úmluvy; proč by člověk dokonale nábožný neměl rozradovati srdce své tancem a skákáním?“
Tančil tedy a skákal, dlouhými kroky probíhal podél a napříč prostranství kolem stolu, sedal k zemi, skláněl se, a potom vždy více napřahoval ruce vzhůru a pozdvihal tváře ku stropu. A těžké, bosé nohy jeho, ploužící se v úzké obálce plátěnné, čím dále tím pádněji a hlučněji bušily na podlahu pod nima se třesoucí.
Každé cizí oko by byla zajímala různost citů, jež se jevily na tvářích osob obcujících tomuto tanci ekstatickému.
