odkud Sefiroté se počali, kterak se rozeznávají, a kterak z písmen, z nichžto jejich jména se skládají, a z písmen, z nichž jména boží se skládají, uhodnouti lze všecka tajemství světa! A to je velká náuka, nejpřednější náuka pro každého Israelitu. Vím, že mnozí Israelité prohlašují Talmud za důležitější; ale všickni, již tak mluví, jsou hloupí a nevědí, že potud země se bude třásti velkými bolestmi, a potud bůh a Israel, Otec a Matrona, nespojí se políbením lásky, pokud nevolnice neustoupí před královou, Talmud před Kabalou. A kdy ten čas přijde? Přijde tehdy, kdy Messiáš se zjeví na světě. Pak nastane velký svátek radosti všem lidem učeným a nábožným! Tehdy pán bůh rozkáže připraviti rybu — Leviatana — kteráž je tak velká, že celý svět na ní stojí, a všickni budou slaviti veliké hody, a budou jísti tu rybu, nábožní a učení od hlavy, prostý a neučený lid od ohonu!…“
Reb Moše skončil; hluboko vzdychnul po dlouhé řeči, a sklopiv očí spadl náhle s mystické výše na zemské realnosti. Na talíři před ním totiž voněl pepřem a rozličným jiným kořením kus výborné ryby, ovšem ne ještě Leviatana, ale přece velmi chutného jakéhos obyvatele vody; melamed však, žije po celý věk svůj způsobem asketským, miloval hody sobotní a hojně jich užíval, jsa totiž přesvědčen, že udržování těla i ducha ve všestranné radosti bylo povinností, spojenou s dnem sobotním jako dlouhé a vroucí modlitby. Protož se zbytkem mystického nadšení v okrouhlých očích a s blahým úsměvem na rtech počal tmavýma rukama trhati a do úst cpáti lahůdku jemu podanou. Celá společnosť přec ještě dlouho po jeho umlknutí — mlčela. Moudrá jeho řeč velmi dojala všech přítomných. Starý Saul ji vyslechl s výrazem hluboké úcty na tváří. Velké vrásky, jež pokrývaly čelo jeho, několikráte se pohnuly jako by vlivem tajemné, nervové bázně. Synové jeho zamyšlení upřeli zraky na stůl, a stísněným duchem rozvažovali moudrou náuku
