Stránka:Meir Ezofovič.djvu/333

Tato stránka byla zkontrolována


  1. z lůna Israelova a nechtějíce uznati svatosti Talmudu a Kabaly, nejsou hodni, aby země nosila je na povrchu svém. — Meir Ezofovič, syn Benjaminův, býval často s nimi, s Holdou Karaitkou však zvláště na místech ústranných, kde přijímal květiny z rukou jejích a hlas svůj mísil s hlasem jejím, zpívaje s ní světské písně v den sobotní.
  2. Neprokazoval povinné cti učencům israelským, otvíral ústa k drzým hádkám s Reb Mošem, oblíbencem a učněm rabína Isáka, a osmělil se pozdvihnouti zločinných rukou proti témuž muži tak, že Reb Moše poražen padl na podlahu hederu a stůl se naň překotil, z čehož vznikly veliké rvačky a pokřiky, melamedovi pak učiněn strach a bol, a celému Israeli žalosť a pohoršení.
  3. Meir v nepochopitelné zlobě obvinil Reb Jankla Kamionkera před cizím člověkem ze zlého záměru vzhledem k témuž cizímu člověku, — čím porušil jednotu a mír národa israelského a vydal hlavu bratra svého v nebezpečenství, tak, že Reb Jankel musí nyní snášeti mnohé nepříjemnosti, překonati potíže a vydati peníze, aby odvrátil toto nebezpečenství.
  4. V nesmírné drzosti a bezbožnosti své vyňal písmo předka svého, Michaela Seniora z úkrytu — kéž by v něm bylo shnilo a v prach se rozpadlo! — a nabrav ve své srdce ohavné smělosti, přišel do Bet-ha-Midraše, aby přede vším lidem přečetl to písmo a tím náramně zviklal jeho víru v stará práva a obyčeje israelské. Písmo to, jak nám pravili svědci, jež jsme předvolali, obsahuje nejškodlivější rady a nejhroznější bludy, jaké jen kdy bylo slyšelo ucho israelské; protož považujeme to čtení za největší ze všech velkých zločinův, jichžto Meir, syn Ezofovičův, byl se dopustil, a na základě práv, obsažených ve svatých knihách našich, a moci, kteráž nám podlé těch práv jest udělena nade všemi syny pokolení israelského, ustanovujeme toto:

    Zítra na večer bude ústy rabína Isáka, syna Baruchova,