prsa svá hlasem velikým a zvolej: Falešní mudrci tvoji hubili tě, Israeli!“
Bylo patrno, že Meir vykonal rozkazy předka svého s věrou, zápalem a radostí nevýslovnou. Či sám již ode dávna v hloubi duše své necítil nechuti a žalu k mudrcům falešným? Nevěděl však říci, proč byli falešnými mudrci. Jazyk jeho byl spoután nevědomostí, a oko, planoucí žádostí poznání, naráželo na zdi temnoty, v níž bylo uzavřeno. Nyní již věděl — věděl — rozuměl. Proto také z hloubi prsou zvolal hlasem zvučným:
„Nevěř, Israeli, falešným svým mudrcům!“
Zástup se zbouřil:
„O kom to mluví?“
„Kdo jsou v Israeli falešní mudrci a proroci?“
„Mluví o velkých rabínech a učencích našich; z úst jeho vycházejí bludy ošklivé.“
„Metá samou hanu v oči lidu israelského!“
„Žádá, abychom rukami svými vzdělávali zemi vyhnání!“
„Rabbi Nochim, děd rabína Isáka, pravil dědům našim: „Nepracujte pluhem v zemi vyhnání!“
„A Rabbi Nochim byl mudrcem nad mudrci; světlo moudrosti jeho osvěcovalo celou zemi!“
„Herš Ezofovič velmi se o tom hádal s Reb Nochimem.“
„Herš Ezofovič byl velký hříšník!“
„Proč nám nečetl, co mají chudí činiti, aby zbohatli?“
„Napsal, abychom byli služebníky té země, v níž bydlíme. A když přijde Messiáš a odvede nás odtud do země otců našich, opustíme zemi tuto! Proč bychom měli býti jejími služebníky?“
„Lidé říkali, že v tom písmě stojí psáno, kterak lze písek proměniti ve zlato…“
„A kterak lze vymítati ďábelství…“
„A kterak lze vzkřísiti Mojžíše…“