Todros naň pohleděl zrakem planoucím a řekl po třetí:
„Ten spis třeba jemu vyrvati a mně odevzdati!“
Moše sklonil hlavu.
„Rabbi!“ zašeptal, „rozumím již, co chceš. Upokoj se. Až přečte ten ošklivý spis přede vším lidem, strhne se nad hlavou jeho bouře, kteráž ho zlomí a porazí.“
Oba potom dlouho mlčeli. Konečně rabín opět se ozval:
„Moše!“
„Co Nassi?“
„Kdy a kde bude čísti ten spis ošklivý?“
„Bude jej čísti v Bet-ha-Midraši, až slunce zajde a soumrak pokryje zemi…“
„Moše! jdi hned k šamesovi a řekni mu, že rozkazuji, aby šel okamžitě k soudcům a hodnostářům obce naší a ohlásil jim, že všickni se musejí shromážditi v Bet-ha-Kaholu k velikému soudu, jakmile slunce zajde a soumrak pokryje zemi…“
Moše povstav kráčel ku dveřím; rabín potřásal hlavou, a pozdvihnuv konečně ruku, zvolal:
„Běda svéhlavému, silnému a neposlušnému! Běda tomu, kdo je nakažen chrástou, jakož i tomu, jenž rozšiřuje nákazu! Běda mu!“
Když tak volal, po celé tváři jeho rozlilo se moře hluboké, neuprosné nenávisti. A přec ještě před čtvrť hodinou ta tvář byla plna tklivé lásky bratrské; z těch úst plynula slova lahodná a potěšitelná; ty oči byly plny slz pohnutí!
Tak jedno a totéž srdce chovalo v nitru svém lahodnosť a hněv, dobrotu a mstivosť, nesmírnou lásku a neprosnou nenávisť; tak z jediného zřídla mohly plynouti vznešené cnosti a činy hanebné…
Mnoho podobných tajemství, podobných záhad nalezne
