Stránka:Meir Ezofovič.djvu/285

Tato stránka byla zkontrolována

Saul, a podotknul tišeji: „Duše Israelova obtížila se dnes hříchem velikým!“

A Rafael, jako by odpovídaje na slova otcova, pravil vážně a tiše:

„Velká hanba je dnes uvalena na hlavu Israelovu!“

Z kouta jizby, do níž nejméně se šířilo jiskravé světlo plynoucí z venku, vyšel či vlastně vysunul se Abraham. Sehnut, se skloněnou hlavou přiblížil se k otci, a celý se třesa uchopil ruku jeho a přitiskl na ni ústa.

Tate!“ pravil, „děkuji ti, žes nedovolil, abych se toho zúčastnil!“

Saul pozdvihl hlavy. Ruměnec mu zbarvil svraštělé čelo, ráznost blyštěla z očí přihaslých.

„Abrahame!“ pravil hlasem rozkazujícím, „dej si okamžitě zapřahnouti pár koní do vozu, sedni do něho a jeď rychle k panstvu, u něhož Kamioňský je hostem… Tam z toho místa nelze viděti požár… Jeď rychle a řekni mu, aby pospíšil na ochranu své matky a domu svého…“

Potom se obrátil k Rafaelovi:

„Rafaeli! jdi do hospody Janklovy a Lejzorovy… kamioňští rolníci se tam baví a pijí… Pobídni je, aby rychle odjeli a ochránili dům šlechtice svého…“

Oba synové Saulovi, poslušní jako malé děti, spěšně odešli ze světnice; ženštiny vyběhly na pavlač, načež Ber se tázal Saula:

Tate! co myslíš nyní o Meirovi? Nečinil dobře, že varoval Kamioňského?“

Saul sklonil hlavu, ale neodpověděl.

Tate!“ pravil Ber, „zachraň Meira. Jdi k rabínovi a k dajonům[1] a hodnostářům naší obce, a pros, aby naň nevydali soudu…“

Saul dlouho neodpovídal.

  1. Dajon = soudce.