Stránka:Meir Ezofovič.djvu/265

Při kontrole této stránky se objevil problém

vali tím jazykem, a starý Edomita, jenž ho učil čísti a psáti jinak než hebrejsky, mluvil týmže jazykem.

„Poslal tě Rafael ke mně?“ tázal se šlechtic.

„Nikoli, přišel jsem z vlastního popudu…“

Zamlčel se na chvíli, jako by sbíral síly a odvahu. Nabyl jich a pozdvihnuv hlavy, počal mluviti hlasem poněkud již smělejším:

„Přišel jsem, abych vás, velmožný pane, varoval, ježto zlí lidé chtějí uvaliti na vás neštěstí…“

Jankel opět poskočil, a rukama rozprostřenýma zakryl Meira před Kamioňským.

„Budeš mlčeti?“ křiknul, „proč znepokojuješ velmožného pána hloupou svou řečí?“

A obrátiv se ku šlechtici, pravil rozpačitě:

„Toť blázen, mišugener, ničema…“

Tenkráte však ne Kamioňský ale Meir sám ho odstrčil stranou. Učiniv tak s dvojnásobným zápalem v očích, s oddechem zrychleným, počal rychle mluviti takto:

„Ten člověk mi brání mluviti, proto vám, velmožný pane, rychle všecko vypovím. Nedůvěřujte se mu, onť velmi zlý člověk a nepřítel váš, velmožný pane,… uvalí na vás velké neštěstí,… střezte se ho a ostříhejte domu svého jak oka v hlavě své!… Nejsem udavačem, proto jsem přišel sem, abych vám to, velmožný pane, řekl před ním… On se bude mstíti nade mnou, ale nechť se mstí,… musil jsem učiniti, co je povinností každého pravého Israelity… neboť u nás je psáno: „Nechť cizozemec žije mezi vámi, jako by byl zrozen z potomkův israelských,“ a na jiném místě stojí psáno: „Budeš-li mlčeti, neštěstí Israelovo padne na hlavu tvou!“

Přestal mluviti, ježto v prsou nedostávalo se mu hlasu. Patrně celý se třásl, a kypící zápal trudně v něm bojoval s tajemnou, trapnou bázní.