lákalo největší množství vesničanů. Kamionker však neukazoval se jim a nehostil jich. Hospodařila tam žena jeho Jenta, jež přinášela na stoly džbánky, láhve a skleničky, a jí pomáhaly dvě škaredé a ramenaté dcery, jež prodávaly na konci jednoho z četných stolů preclíky, housky a slanečky. A kdokoli by tehdy byl patřil na Jentinu postavu vyzáblou, nachýlenou ku předu, oblečenou v oděv volný, vybledlý, a na její uvadlou, svraštělou tvář, jejížto žlutá barva vedle červeně růže na rudém čepci činila dojem nepříjemný; kdokoli by byl viděl tu tvář a postavu lenivě se pohybující ve vzduchu dušném z množství oddechů lidských a naplněném výpary z nápojů líhových: nebyl by mohl souditi, že je to žena podnikatele a obchodníka ve velkém a jednoho z největších boháčů v provincii.
Těžko by bylo též poznati podnikatele ve velkém a majitele značných kapitalů v rudém, malém človíčku, jenž v ošumělém, až po paty dlouhém svrchníku, se šíjí skrytou v záhybech přičervenalého šátku stál nyní v jednom z hostinských pokojů domu svého ledva několik krokův od prahu.
Byl to právě ten pokoj, v němžto se lesknul žlutý, starožitný nábytek s polámaným, špinavým kováním, a na oknech živořila černá rostlinná monstra ve hliněných hrncích.
Reb Jankel Kamionker stál několik kroků od prahu, a host jeho, šlechtic Kamioňský, seděl ve žluté lenošce, kouře doutník a pohlížeje na Reb Jankla zrakem napolo usměvavým a napolo zamyšleným.
Mladý šlechtic byl vysoké, slušné a silné postavy; tmavé vlasy ostiňovaly jasné jeho čelo, a celá tvář jemná, ač poněkud pozlacená vedrem letním, měla výraz příjemný, trochu dobrosrdečný a dosti duchaplný.
Žertovnosť, jež časem zasvitla v očích šlechticových, byla nepochybně vzbuzena pohledem na nepatrnou postavu,
