také vždy nové hrsti měděných peněz dobývaly ze svých kapes hlubokých.
Ale i v jiné straně kuchyně konaly se výstupy veselé a hlučné. Hromádka domácích dětí, sestávající asi z dvacíti chlapcův a děvčat nejrůznějšího věku, skupila se tam u zdi ve svátečních šatech a se svátečními lahůdkami u úst. Starší chlapci mlčky pohlíželi na cizí lidi přibylé a neustále přibývající, a poslouchali zvědavě jejich rozmluvy; dívčinky naopak, jak se zdálo, neviděly ničeho kolem sebe, — tak byly zaujaly barevnými sukničkami, jimiž byly oděny, sňůrami koralův, jimiž jejich šíje byly ovinuty, a dlouhými stužkami, jimiž černé anebo plavé vrkoče jejich byly svázány. Nejmladší děti lezly po zemi, hlučně se smějíce anebo plačíce, a všecky hltavě pojídaly zlatobarvé preclíky anebo velké kusy chleba, lesknoucí se tlustou vrstvou medovou. Blizounko vedle té hromádky pra- i prapravnuků seděla na lavici prabába Frejda. Dnové, podobní dnešnímu, hlukem svým, tlumem cizích tváří hrnoucích se do domu otřásali dřímajícím jejím duchem a budili v něm zpomínky na dávnou minulosť. V takových dnech před pamětí prastaré ženštiny kmitaly se obrazy vlastní její minulosti, obrazy dnů, v nichžto jsouc šťastnou manželkou milovaného Herše svého, přijala tradice a zvyky domu jeho za své a k udržení jich v úplném lesku přispívala celou silou srdce, hlavy a rukou svých. Tak i dnes zlatoplavé zřenice její živěji než obyčejně pohlížely vůkol, a na rtech ledva viditelných rozkvétal úsměv úplné spokojenosti. Vnučky ji probudily časněji než jindy, pozdvihly s lůžka, přioděly rouchem nejdražším, a nyní doplnily oděv její, nežli ji doprovodily do společenské světnice, kde měla usednouti na obyčejném svém místě u okna v nejparádnější lenošce celého domu. Černooká Lía sepiala závoj prabábin diamantovou hvězdou; jedna z mladších sester jejích zavěsila jí ohromné náušnice z briliantů; druhá ovíjela svraštělou šíji její šňůrami perel, a