„Co nejdříve ožením Meira!“ řekl.
Abraham odpověděl:
„Pokud bude vídati karaitskou dívku, nebude chtíti oženiti se!“
„A co s ní učiníme, aby jí nevídal?“ zvolal stařec skoro zoufale.
Tři muži stojící před ním pohlédli vzájemně na sebe.
„Třeba s ní něco učiniti!“ pravili jednohlasně.
Po chvíli dlouhého mlčení, přemýšlení a vzájemného patření na sebe dva hosté hluboko se poklonili Saulovi a odešli. Abraham zůstal ve světnici.
„Otče!“ pravil, „kterak ho chceš potrestati?“
„Rozkáži mu, aby celý týden seděl v Bet-ha-Midraši a četl Talmud…“
„Co to pomůže?“ podotknul Abraham mrzutě; „rozkaž raději, aby byl bit!“
Saulova tvář byla posud nízko nachýlena.
„Toho neučiním!“ odpověděl po delším mlčení. A dodal tišeji:
„Duše Michaelova přešla v tělo otce mého Herše, a duše otce mého Herše přebývá v těle Meirově…“
„A odkud to lze věděti?“ tázal se Abraham, ač bylo patrno, že slova otcova živě se ho dotkla.
„Duši tu poznala nejprve prabába jeho, žena Heršova, potom ji poznal rabín Isák.“
Saul oddychnul z hluboka a opakoval:
„Rozkáži mu, aby celý týden seděl v Bet-ha-Midraši a četl Talmud! Po celý týden nebude jísti ani spáti pod střechou mou a šames[1] ohlásí trest a hanbu jeho v celém městě…!“
- ↑ Sluha synagogy.
