Stránka:Meir Ezofovič.djvu/174

Tato stránka byla zkontrolována


ukojí tvoje boly, osvětlí temnosti,
nechť probudí tě zvuky trouby zmrtvýchvstání,
a z tuhých pout vyprostí smutnou duši tvoji
anděl poznání!“

Píseň měla jen tyto tři sloky. S posledním veršem jejím umlkly tedy zpívající hlasy: mužský a ženský.

Hodnostáři obce, stojící posud uprostřed louky, obrátili se k městečku a hlasitě i hněvivě spolu rozmlouvajíce pospíchali k domu Ezofovičů.


Abraham, syn Saulův, velmi se lišil od staršího bratra svého Rafaela. Oč vysoký, černovlasý, a přes padesátku ještě hezký Rafael byl vážný, rozvážlivý a málomluvný, o tolik malý, přihrbený a přišedivělý Abraham zdál se prchlým, popudlivým a vášnivým. Mluvil rychle; posunky jeho prozrazovaly vášnivou povahu, oči se mu jiskřily a nejčastěji posupně byly sklopeny.

Oba bratři byli učení, a učeností svou nabyli hodnosti morejnovské, ode dávna vysoko ceněné v obci židovské. Ale Rafael byl studoval přede vším Talmud, proto jej všickni považovali za jednoho z nejlepších znalců jeho; Abraham však dával přednosť mystickému prohloubení se v propastné tajnosti Zoharu. Rafael těšil se vážnosti a důvěře jinověrců, s nimiž vedl obchod, mnohem větší měrou nežli bratr jeho; za to Abraham si získal živější sympathie v obecenstvu šibovském, větší lásku rabínovu a vřelejší přízeň hodnostářů, tedy mudrcův a boháčův obce šibovské.

Nejužší přátelství pojilo ho s dvěma vysokými úřadníky obce židovské: s morejnem Kalmanem a nábožným Janklem Kamionkerem. Kromě městečka byli ti tři muži společníky v mnohých záležitostech obchodních, jakož jsou: koupě, prodeje, nájmy; ve městečku pak ve dnech odpočinku scházeli se spolu často ku společnému nábožnému