žíval ho však úplně, neboť lámal chléb i pečivo na drobné kousky a plnou hrstí je házel ptákům, již v hejnách velkých slétali vždy se střech sousedních, z ulic, odevšad, aby prosvitavou oponou pohyblivých křidélek zaslonili malé okénko otevřené. Někteří z nich uchopivše drobty, odnášeli je do svých hnízd, radostně štěbetajíce; jiní, nasytivše se, vlétali do okénka a sedali hromadně na černé, skřivené ruce krmitele svého. Četné lastovičky, jež hnízdily pod nízkou střechou chatrče, nachylovaly se také ze hnízd svých a spouštějíce k němu zobáčky, patřily naň smělýma očima. Tehdy tmavá tvář rabínova stávala se trochu méně tmavou, a časem, ač přece zřídka, lahodný úsměv pohrával jeho zaťatýma rtoma, hustým vousem obrostlýma.
Ptáci znali rabína dobře a z blízka, nejen ti, již hnízdili v městečku, ale i jiní, jimiž hustý březový les byl naplněn.
Isák Todros vycházel často do lesa, a někdy se zahloubil až v sousední ohromný les borový. Co tam činil? Krmil ptactvo, jež postřehši ho, přilétalo se všech stran a nespustilo se ho již na celé jeho procházce. Nejednou se modlil hlasem velikým, pozdvihuje třesoucí se ruce k nebesům, a křikem svým v nadšení vyvolávaje sbor ozvěny lesní; konečně hledal i různé byliny a plané květiny, jichž pokaždé natrhal ohromné svazky, jež pak odnášel do své chatrče. Byliny ty měly hojivé vlastnosti, jichžto známosť v rodině Todrů dědili synové po otcích. Všickni náleželi k druhu těch prvotních lékařův, jichž bylo plno ve středověku, a kteříž umění léčiti choroby tělesné nenaučili se na žádné akademii, leč v pouhé přírodě, v níž bádali duchem spíše fantastickým a zvědavým nežli vědecky vzdělaným. Konečně jeden z dávných předkův Isáka Todra byl kdysi proslulým lékařem španělským, kdy v neblahém stavu israelského lidu byla nastala jakási krátká přestávka, a kdy mu bylo dovoleno, aby spolu s jinými národy čerpal vše-
