Když se doktor s adjunktem rozešel, nemohl se vyple'sti z úvah o vlastni podstatě a ceně takového neskrupulosního života, jaký vede nejen Kouřík, ale sta a tisíce těch svobodných úředníků na různých panstvích, jichž filosofii je sladit si denní ti'ampoty služební závislosti radostmi a pozitky, jak a kde se naskytují.
Nevládne v tom vždy jen hmota, chtíč; i poesie v tom bývá. Kouřik na příklad miluje a miliskuje se s jistým gourmandstvím, s jistým uměním, s jistou rozkoší nejen' z požitku, ale i z krásy — z krásy prosté i raflinované. Ví, co je pravdy ve starém ›Varíatio delectatc, ale nepostrádá smyslu ani pro jemné' nuance. Je do jisté míry umělec života. Bezdeký tu doktor vzpomněl na svůj vlastní románek s Bettynou. A hned stal adjunkt Kouřik ve světle té vzpomínky.
rAno, kdyby požitek nerodil nikdy bolest,« uvažoval. ›Kdyby byl jen květem bez kořenů, aneb kdyby kořeny těmi nebyly závazky. A kdo vi, kolik měl a má závazků i Kouřik. Taková dévečka ze dvora nebývá ovšem útlocitna. snad je i ráda, že dostane pomoc, že jí dopomůže k muzi, ale patří přec jen zvláštní svědomí k tomu, žíti bez jiných závazků k své krvi, jíž ona dala snad zivot, než jaké vyměřuje soud nebo dobrovolné vyrovnání. Možná, že se tomu řekne šosácký náhled, možná, že někdo se i chlubí, kolik dětí mu po světě běhá, ale
